„Nech tu kyselou polévku!“ Po rodinné večeři s mými rodiči jsem si sbalil manželku.

Dobré zprávy

Minulý víkend jsme se s manželkou vypravili na večeři k jejím rodičům. No a tam to všechno začalo.

Bylo to jako vždy seděli jsme kolem stolu a kecali o všem možném, pilo se pivo a vytahovaly se historky z dětství. Jenže pak se to zvrhlo na věčnou debatu o tom, že bych měl hledat novou práci. Samozřejmě, že tenhle nápad vytáhla moje žena jako vždy.

Asi na tom nebylo tak úplně nic špatného. V poslední době jsme totiž uvažovali, že bychom u mých rodičů postavili bazén. O tom sníme už od dob, kdy jsme chodili na koupaliště jako malí, a letos manželka prohlásila, že už nemá smysl čekat, jinak budeme v bazénu zase jen na papíře.

Naštěstí nám taky dochází, že bychom měli vyměnit auto, než začne sněžit. No a v létě jsme doufali, že se konečně dostaneme k moři protože naposledy jsme tam byli, když byla Marta ještě v deváté třídě, a to bylo fakt dávno. Trošku problém je, že v naší rodině jsem jediný, kdo pracuje.

Mně se tenhle model vlastně líbí nemám v práci vysněné bohatství, ale nestěžuju si. Jenže můj zaměstnavatel má výkyvy, pár lidí už vyhodili a zbytku snížili plat, “dočasně”, ale známe to.

Tak jsem teda u večeře prohlásil, že máme nějaký peníze bokem, ale stačí to akorát na skromnou dovolenou u Jadranu a možná na nejlevnější Škodu Fabii, pokud ceny nepolezou nahoru.

Manželka ale bazén u jejích rodičů považovala za prioritu, všechno ostatní se mohlo počkat. S tímhle jsem nesouhlasil z naší konverzace byla rázem přestřelka, nakonec mi vyčinila, že jsem línej a že nemám snahu najít lepší zaměstnání, abychom mohli žít jako šlechtici.

No a u stolu to bylo úplně stejně, jen s větším publikem. Neudržel jsem nervy na uzdě a řekl jsem nahlas, že už jejich rodině dávám každý měsíc slušný přídavek, a kdyby někdo analyzoval účet, zjistil by, že dnešní večeře je skoro za moje peníze.

Jo, nebyl to nejlepší nápad, ale už nebylo cesty zpět. V tu chvíli už jsem měl před sebou kyselo a manželka začala s emocionálním projevem. Byla tak dotčená, že jsem slyšel spoustu pravd o sobě, které jsem prý měl dávno slyšet. Neslyšel jsem je dlouho odešel jsem mlčky domů.

Doma jsem nabalil manželčiny věci a odnesl je k jejím rodičům. Myslím si, že takové konverzace a chování jsou prostě absurdní. Teď sedím doma, mám hlavu jako nafouklý vedro, nevím co dělat dál…

Rate article
Add a comment