Nezvaní hosté: jak tchýně proměnila můj dům ve vývařovnu
Vždycky jsem se cítil nesvůj, když rodiče mé ženy přišli na návštěvu. Jejich návštěvy pro mě byly hotová zkouška:
Když se objevili bez varování, sevřelo se mi u srdce. Snažil jsem se najít záminku, jak se setkání vyhnout, ale ne vždy to šlo. Tihle lidé ve mně probouzeli jen podráždění. Nemám přece nekonečné zásoby jídla, abych je pořád živil, zvlášť když přijdou bez pozvání.
Můj kamarád, Honza, si také všiml podivného chování tchýně:
Jindra se vždycky snaží vyhovět, uvaří něco extra. Ale tchýně vždycky najde důvod ke kritice. Je to demotivující.
Rodina mé ženy měla zvláštní chutě. Tchýně byla puntičkářka:
Když na talíři bylo liché množství chlebíčků, odmítla je jíst.
Nákupy s ní byly utrpením:
Hodiny studovala složení potravin, vybírala jen to nejčerstvější, dohadovala se s prodavači kvůli datumům spotřeby.
Švagrová, Markéta, taky nebyla o nic lepší:
Většinu jídel odmítala s odůvodněním, že drží dietu nebo jí to prostě nechutná.
Už jsem byl unavený z neustálého přizpůsobování se jejich rozmarům. Manželka trvala na tom, abych pro její rodinu vařil zvláštní jídla, ale cítil jsem, že si mé úsilí neváží.
Jednou tchýně zavolala a oznámila, že přijedou za pár hodin. Byl jsem rozhořčený:
Ani se nezeptali, jestli mi to vyhovuje. Prostě mi to vmetli před nos.
Podle rady Honzy jsem se rozhodl nic nepřipravovat:
Když neuznávají slušnost a nevarují, proč bych měl plýtvat svým časem a penězi?
Když přijeli, byli překvapení, že na ně nečeká žádné pohoštění. Nabídl jsem, ať si sami něco uvaří nebo objednají jídlo. Udělal jsem čaj, ale atmosféra byla napjatá.
Tchýně s tchánem brzy odešli a práskli dveřmi. Věděl jsem, že jsou naštvaní, ale cítil jsem úlevu:
Už jim nedovolím, aby mě využívali. Pokud chtějí chodit na návštěvu, ať respektují můj čas a snahu.
Rozhodl jsem se to probrat s manželkou a stanovit jasná pravidla pro další návštěvy její rodiny. Stálo mě to nervy, ale někdy je prostě nutné říct dost.