Syn mého kamaráda je skutečně úžasný kluk. Pilně studoval, vystudoval vysokou školu, našel si dobrou práci, makal na sobě. Teď má vlastní úspěšnou firmu, chalupu na Šumavě, byt v centru Prahy povídám vám, prostě zázrak, téměř ideální chlap.
Jenže… jak už to tak bývá, vždycky je nějaké ale oženil se. Vzal si jednu holku. Hroznou holku, z rozbité rodiny, věčně nespokojenou, žárlivou a nepříjemnou. Nejsou to slova mojí kamarádky, která obětovala jediného syna do jejích spárů, je to prostě fakt.
Začalo to tím, že tahle harpyje hned odstřihla všechny manželovy kamarády. Na co je potřebuješ, říkala, jenom sem chodí pít, tahají z tebe peníze, nemáš s nimi co dělat jen z tebe mají užitek.
Pak postupně odpravila i jeho příbuzné. Jejich rodina je velká, soudržná slaví spolu svátky, často si volají prostě krásná rodina.
Jenže jeho manželka pokaždé jen protočila oči, když přišlo nějaké pozvání, vymýšlela si důležité povinnosti, když měli někam jet, a náhle ji bolela hlava přesně ve chvíli, když měl někdo přijít na návštěvu.
Zanedlouho už chodila jenom jeho maminka, a to jen proto, že jí moc záleželo na vnučce. A samozřejmě jí chyběl její syn.
I tehdy žena vždycky dokázala vše obrátit ve scénu.
Nebylo to žádné ječení ani hádky, ale klidně, tím ledově ostrým tónem: Říkám ti to už po sté, ale ty se prostě nezměníš nenos ty laciné dárky, my máme jen kvalitní věci a ty taháš levný krám…
Syn jen stál vedle ní a povzdychl: Mami, proboha…
Včera jsem se s nimi potkal, byla tam i další naše kamarádka. Kamarádka plakala a ukazovala mi třesoucíma rukama SMS. Snacha jí psala, že se s manželem dohodli, že by bylo lepší, kdyby k nim už nechodila.
Se slzami v očích povídala, že jí syn volal a řekl: Mami, rozčiluješ moji ženu. Když k nám přijdeš, nemůže se z toho tři dny vzpamatovat.
Ale nejde přece o tohle… Seděl jsem, povzdechl si a litoval, jaká chudinka, jaká smůla. Taková zlá snacha.
A pak kamarád říká: Co s tím má ona společného? Takhle jsi vychovala svého syna je takový krutý a necitelný.
Vyrazil jsem na něj, že tomu nerozumí. Co může syn dělat, když má takovou ženu? Dělá to přece pro rodinu, pro klid, však jste viděli, jaký byl, když v šesté třídě donesl mámě vlastně ručně dělané přáníčko ke Dni žen.
Já ti ho ještě ukážu srdíčko a květina, co sám namaloval. A kdyby neměl tuhle manželku…
Jen pokrčil rameny: Když není chlap zlý, žádná ženská ho k tomu nenutí. A odešel.
A najednou jako by mi někdo sundal klapky z očí.
Celý život jsem žil s tím, že hodný muž si vzal zlou ženu.
A teď to vidím Ukázalo se, že člověk je mizera proto, že je mizera, a ne proto, že ho k tomu nutí nějaká špatná žena.