Navrhl jsem Maše a Natálii dohodu: vrátí mi mé byty, a já jim za to vrátím jejich dcery

Dobré zprávy

Jmenuji se Ondřej. Můj otec si po smrti maminky vzal za ženu paní, která už měla dvě dcery.

Uplynulo několik let. Všichni jsme dospěli. Pak měl táta nehodu a zemřel.

Moje macecha se ukázala jako velmi slušná žena. Byt mi přenechala bez zaváhání.

Ten byt patřil tvé mamince. A teď má být tvůj!

Jediné, o co mě poprosila, bylo, abych nechal její dcery žít se mnou v bytě, dokud nedokončí školu. Sama se vracela zpět do své vesnice. Souhlasil jsem.

Jitka a Libuše byly každá úplně jiná, ale obě měly jediný sen najít si muže, který vlastní byt.

A tak mi začal opravdu skvělý život. Jitka mi vařila snídaně, Libuše mi žehlila košile. Obě se snažily být co nejmilejší.

Za dva měsíce po sobě obě porodily moje dcery. Když se to macecha dozvěděla, udělala děsný povyk. Ale Jitka a Libuše odmítly jít na potrat. Rozhodly se děti si nechat.

Zamyslel jsem se, a když jsem spočítal, kolik by mě stálo osmnáct let platit třetinu platu na alimenty, rozhodl jsem se koupit byt na hypotéku.

Vyměnil jsem svůj byt za dva malé garsonky. Zbytek peněz jsem použil jako akontaci na hypotéku na byt pro sebe.

Každé jsem dal jednu garsonku, aby mi podepsaly, že se zříkají nároku na alimenty. Několik let jsem měl klid.

O čtyři roky později mi ale přišel do práce exekuční příkaz, že mám prý obrovský dluh na výživném.

Šel jsem za sestrami, a ony se mi vysmály přímo do očí. Prý jsem jim ty byty dal jen tak. Najednou přiznaly, že smlouvu záměrně pokazily.

Takže jsem najednou přišel o byt po rodičích, platím hypotéku a ještě alimenty. Je to hodně náročné.

Macecha je z toho potěšená:

To máš za to! To si zasloužíš!

Jitka a Libuše mi zakázaly vídat dcery. Musel jsem si půjčit peníze na splacení dluhu na výživném a dal jsem to k soudu, abych měl nárok dcery vídat. Soud jsem vyhrál.

V práci jsem si domluvil s šéfem, že mi většinu platu bude dávat na ruku. Teď platím alimenty minimální.

Každý pátek si pro dcery chodím a v neděli je vracím jejich matkám. Kupují jim, co si přejí, beru je na různé volnočasové aktivity. Jitka s Libuší mi pořád vyčítají, že je rozmazluju.

A taky platím dvěma klukům, aby se starali o mé sestry a tvrdili jim, že s cizími dětmi manželství nenajdou.

Jednou jsem si v přítomnosti paní ze sociálky přivedl dcery od macechy domů a řekl, že se jich jejich matky už úplně vzdaly. Dnes podávám já návrh na alimenty, protože dcery bydlí se mnou. Jsem ten nejlepší táta. Když uvidí mámy, hned za mnou utíkají a objímají mě, protože se bojí, že si je jejich matky odvedou. Není divu, že jim vyprávím pohádky o zlých matkách.

Když Jitka s Libuší pochopily, jak se věci mají, už jsem byl dávno šťastně ženatý.

Nabídl jsem jim dohodu: vrátí mi mé byty a já jim vrátím jejich dcery. Samozřejmě souhlasily.

Teď už žiju pohodově. Obě garsonky pronajímám a hypotéku už mám splacenou.

Nenechal jsem se napálit a vrátil jsem to svým drzým sestrám i s úrokyKaždý pátek se těším, až přijdu domů, holky mi skočí kolem krku a vypráví mi své zážitky. Nová žena mi stojí po boku, směje se, když nás vidí, a večer se spolu díváme do okna, kde svítí lampy našeho města.

Když mi někdy přijde na mysl, co všechno jsme kvůli bytu a penězům prožili, vzpomenu si na svou maminku. Pohladím dcery po vlasech a uvědomím si, že rodina nezáleží na tom, co vám kdo odkázal nebo co jste ztratili ale co jste dokázali postavit znova. Znovu a srdcem.

A tak každý večer zavírám dveře toho bytu, který už není jen z kamene a cihel, ale z naděje, odpouštění a smíru. A vím, že konečně jsem opravdu doma.

Rate article
Add a comment