Božena ve svých pětatřiceti letech věřila, že už nepozná ženské štěstí, ale osud to změnil Sešli se, když jim bylo oběma téměř čtyřicet. Bohumil byl už tři roky vdovcem. Božena se nikdy nevdala, ale porodila syna. Jak se říká mezi lidmi, měla ho pro sebe. V mládí měla vztah s pohledným tmavovlasým Petrem, který sliboval manželství a okouzlil mladou Boženu. Ta se nechala zlákat jeho prázdnými sliby. Později se ukázalo, že tento nápadník z Prahy je ženatý.
Dokonce za ní přišla Petrova zákonná žena a prosila ji, ať nerozbíjí cizí rodinu. Mladá a nezkušená Božena ustoupila. Dítě si však ponechala.
Tak se stalo. Božena porodila Evžena a ten se stal její jedinou útěchou. Evžen byl dobře vychovaný a výborně se učil. Po střední škole nastoupil na ekonomickou univerzitu. Bohumil Boženu několikrát navštívil a nabízel společný život. Žena váhala, přestože se jí líbil. Trochu se styděla za svého syna a za to, že touží po štěstí.
Jednoho večera se Evžen rozhodl s matkou promluvit. Řekl, že proti tomu nemá nic: Mami, stejně už nebudu bydlet doma. Strýc Bohumil je spolehlivý muž. Hlavně aby tě neubližoval. Mně záleží na tom, abys byla šťastná. I syn Bohumila byl pro.
Začali tedy žít spolu. Vzali se a uspořádali malou oslavu. Božena pracovala ve vesnické knihovně a Bohumil jako agronom. Vše dělali společně. Vedli domácnost, chovali dobytek a obdělávali zahradu. Milovali se a vážili si navzájem, i když jim nebylo dopřáno mít společné děti.
Oba syny oženili a dočkali se vnuků. Při svátcích připravovali dárky pro děti a vnoučata z domácích vajec, mléka, smetany, vepřového a kuřete. O svátcích se v jejich chalupě sešlo mnoho hostů. Bohumil s Boženou pak seděli u stolu, těšili se a radovali, že mají s kým slavit.
Jen večer, když se starší manželé uložili, každý tiše doufal, že odejde z tohoto světa první a nebude muset být sám.
Léta ubíhala. Jednou neštěstí udeřilo Ráno, když Božena začala vařit polévku v kuchyni, najednou jí bylo zle a upadla. Bohumil se sousedy přivolal sanitku. Lékaři konstatovali, že ji postihla mrtvice. Všechny funkce zůstaly, kromě pohybu. Božena už nemohla chodit. Evžen s manželkou přijel za matkou, dal koruny na léky a odjel.
Bohumil si objednal auto a po propuštění z nemocnice ji s pomocí souseda přenesl do chalupy.
Vše bude v pořádku, utěšoval manželku, jen žij. Ať jen sedíš a mluvíš se mnou. Jen žij. Já všechno zvládnu. Jen mě neopouštěj, moje holubice!
Bohumil o ni dobře pečoval. Za měsíc už seděla v křesle. Pomáhala mu v kuchyni. Stále vše dělali spolu. Loupali brambory a mrkev, třídili fazole. Dokonce pekli chléb. Večer probírali, jak přečkají zimu. Bohumil už neměl sílu štípat dřevo.
Možná by nás děti vzaly na zimu k sobě a my bychom si v létě poradili sami
O víkendu přijel Evžen s Jarmilou. Snacha Jarmila si prohlédla místnost a prohlásila:
Budete se muset, miláčkové, rozdělit. Matku si odvezeme příští týden. Připravím pokoj a přijedeme.
A co se mnou? nesměle zašeptal Bohumil. My jsme se nikdy nerozdělili. Děti, jak to můžete udělat?
To bylo dřív, když jste měli sílu na hospodářství a zvládali vše sami. Teď je to jinak. Ať vás bere i váš syn k sobě. Spolu vás nikdo brát nebude.
Evžen s manželkou odjeli domů. Bohumil a Božena hořce vzdychali a přemýšleli, co dál. Každý při usínání si přál, aby se už neprobudil a nemusel to vidět.
Příští víkend přijeli oba synové. Začali balit věci. Bohumil seděl u lůžka Boženy, díval se na ni, vzpomínal na jejich mládí a plakal. Přitiskl se k nemocné ženě a zašeptal:
Promiň, Boženo, že to tak dopadlo Někde jsme v dětech selhali ve výchově. Rozdělují nás jako zbytečná koťata. Promiň. Miluji tě.
Božena chtěla pohladit jeho tvář, ale už neměla sílu. Bohumil odešel, utíraje slzy rukávem. Když nasedl do auta, slzy už neotíral
Pak syn s manželkou a sousedem zabalili Boženu do deky a vynesli ji z chalupy nohama napřed. Nemocná žena si pomyslela, že je to symbolické. Nebránila se, její životní síla odešla s Bohumilem. Chtěla jen nedožít do večera.
Uplynul týden. Za krásného podzimního dne, právě na Dušičky, se jejich sen splnil. Božena a Bohumil se setkali v jiném světě. Z toho plyne důležité ponaučení: pravá láska přetrvává i za hranicemi života a rodina by měla vždy zůstat pohromadě, protože oddělování starších rodičů přináší jen bolest a osamělost.Božena ve svých pětatřiceti letech věřila, že už nepozná ženské štěstí, ale osud to změnil Sešli se, když jim bylo oběma téměř čtyřicet. Bohumil byl už tři roky vdovcem. Božena se nikdy nevdala, ale porodila syna. Jak se říká mezi lidmi, měla ho pro sebe. V mládí měla vztah s pohledným tmavovlasým Petrem, který sliboval manželství a okouzlil mladou Boženu. Ta se nechala zlákat jeho prázdnými sliby. Později se ukázalo, že tento nápadník z Prahy je ženatý.
Dokonce za ní přišla Petrova zákonná žena a prosila ji, ať nerozbíjí cizí rodinu. Mladá a nezkušená Božena ustoupila. Dítě si však ponechala.
Tak se stalo. Božena porodila Evžena a ten se stal její jedinou útěchou. Evžen byl dobře vychovaný a výborně se učil. Po střední škole nastoupil na ekonomickou univerzitu. Bohumil Boženu několikrát navštívil a nabízel společný život. Žena váhala, přestože se jí líbil. Trochu se styděla za svého syna a za to, že touží po štěstí.
Jednoho večera se Evžen rozhodl s matkou promluvit. Řekl, že proti tomu nemá nic: Mami, stejně už nebudu bydlet doma. Strýc Bohumil je spolehlivý muž. Hlavně aby tě neubližoval. Mně záleží na tom, abys byla šťastná. I syn Bohumila byl pro.
Začali tedy žít spolu. Vzali se a uspořádali malou oslavu. Božena pracovala ve vesnické knihovně a Bohumil jako agronom. Vše dělali společně. Vedli domácnost, chovali dobytek a obdělávali zahradu. Milovali se a vážili si navzájem, i když jim nebylo dopřáno mít společné děti.
Oba syny oženili a dočkali se vnuků. Při svátcích připravovali dárky pro děti a vnoučata z domácích vajec, mléka, smetany, vepřového a kuřete. O svátcích se v jejich chalupě sešlo mnoho hostů. Bohumil s Boženou pak seděli u stolu, těšili se a radovali, že mají s kým slavit.
Jen večer, když se starší manželé uložili, každý tiše doufal, že odejde z tohoto světa první a nebude muset být sám.
Léta ubíhala. Jednou neštěstí udeřilo Ráno, když Božena začala vařit polévku v kuchyni, najednou jí bylo zle a upadla. Bohumil se sousedy přivolal sanitku. Lékaři konstatovali, že ji postihla mrtvice. Všechny funkce zůstaly, kromě pohybu. Božena už nemohla chodit. Evžen s manželkou přijel za matkou, dal koruny na léky a odjel.
Bohumil si objednal auto a po propuštění z nemocnice ji s pomocí souseda přenesl do chalupy.
Vše bude v pořádku, utěšoval manželku, jen žij. Ať jen sedíš a mluvíš se mnou. Jen žij. Já všechno zvládnu. Jen mě neopouštěj, moje holubice!
Bohumil o ni dobře pečoval. Za měsíc už seděla v křesle. Pomáhala mu v kuchyni. Stále vše dělali spolu. Loupali brambory a mrkev, třídili fazole. Dokonce pekli chléb. Večer probírali, jak přečkají zimu. Bohumil už neměl sílu štípat dřevo.
Možná by nás děti vzaly na zimu k sobě a my bychom si v létě poradili sami
O víkendu přijel Evžen s Jarmilou. Snacha Jarmila si prohlédla místnost a prohlásila:
Budete se muset, miláčkové, rozdělit. Matku si odvezeme příští týden. Připravím pokoj a přijedeme.
A co se mnou? nesměle zašeptal Bohumil. My jsme se nikdy nerozdělili. Děti, jak to můžete udělat?
To bylo dřív, když jste měli sílu na hospodářství a zvládali vše sami. Teď je to jinak. Ať vás bere i váš syn k sobě. Spolu vás nikdo brát nebude.
Evžen s manželkou odjeli domů. Bohumil a Božena hořce vzdychali a přemýšleli, co dál. Každý při usínání si přál, aby se už neprobudil a nemusel to vidět.
Příští víkend přijeli oba synové. Začali balit věci. Bohumil seděl u lůžka Boženy, díval se na ni, vzpomínal na jejich mládí a plakal. Přitiskl se k nemocné ženě a zašeptal:
Promiň, Boženo, že to tak dopadlo Někde jsme v dětech selhali ve výchově. Rozdělují nás jako zbytečná koťata. Promiň. Miluji tě.
Božena chtěla pohladit jeho tvář, ale už neměla sílu. Bohumil odešel, utíraje slzy rukávem. Když nasedl do auta, slzy už neotíral
Pak syn s manželkou a sousedem zabalili Boženu do deky a vynesli ji z chalupy nohama napřed. Nemocná žena si pomyslela, že je to symbolické. Nebránila se, její životní síla odešla s Bohumilem. Chtěla jen nedožít do večera.
Uplynul týden. Za krásného podzimního dne, právě na Dušičky, se jejich sen splnil. Božena a Bohumil se setkali v jiném světě. Z toho plyne důležité ponaučení: pravá láska přetrvává i za hranicemi života a rodina by měla vždy zůstat pohromadě, protože oddělování starších rodičů přináší jen bolest a osamělost.
