Naděje se nevytratila najednou. Uběhl celý rok bez jediné zprávy o něm Hledali jsme ho opravdu všude. Lepili jsme letáky, volali do útulků, pořád znovu a znovu obvolávali známé. Přestali jsme říkat až se vrátí a postupně začali šeptat jestli se vrátí. A pak, jednoho úplně obyčejného dne, se to skutečně stalo
Uběhl celý rok bez jediné stopy po mém kocourovi. Hledali jsme ho na všech možných místech. Vylepovali jsme plakátky, provolali majlant v korunách při obvolávání útulků a v noci jsem si připadala jak agent tajné služby při zkoumání ulic. Postupně jsme si začali zvykat na to prázdné ticho v bytě, které po sobě zanechal.
Naděje se nevytratila skokem. Jen se každým dnem zmenšovala. Přestali jsme říkat až se vrátí a místo toho se nesměle ozývalo jestli se vrátí.
A pak, v docela tuctové odpoledne, se to zlomilo.
Jeli jsme se Zuzanou na kole po nábřeží, prostě jen tak, nic jsme nehledali. A najednou jsem ho uviděl kocoura. Ten jeho krok měl něco, co mi sevřelo srdce. Bez přemýšlení jsem vykřikl jeho jméno: Matěj.
Zastavil se.
Otočil hlavu.
Zvuk, který vydal, byl takový chraplavý, hluboký, zněl jako jsem to fakt já? A v tu chvíli mě zaplavila vlna emocí jako Vltava na jaře.
Rozběhl se ke mně. Seskočil jsem z kola rovnou na kolena, v tu ránu už mi skákal do náruče. Drápal se mi po bundě vzhůru, jako by se bál, že to hned zmizí. Nacpal mi čumáček pod bradu, přede a třese se celý jak rosol.
Rok odloučení nezměnil vůbec nic. Aspoň pro něj ne.
Jsou pouta, která čas prostě nepřestřihne. Tiše čekají, trpělivě doufají. A když láska konečně trefí domů, nikdy se už nesplete.
Jestli také věříš, že pravá láska se nikdy neztratí, napiš to do komentáře.
A poděl se o tenhle příběh s kamarády třeba taky čekají na svého Matěje.