Můj syn se nedávno oženil. Samozřejmě si předtím několikrát přivedl na schůzku svou přítelkyni, která se nám moc líbila. Slušná, skromná dívka, krásná a chytrá. Měli jsme ze syna radost a připravovali jsme se na jejich obřad.
Na svatbu si snacha upravila vlasy tak, aby jí byly dobře vidět uši. Vypadala krásně a ničeho zvláštního jsem si na ní nevšiml. V jednu chvíli jsem si však všimla znaménka na jejím pravém uchu. Bylo úplně stejné jako u mé chybějící dcery. Zděsila jsem se a rozhodla se ověřit si své domněnky.
– ‘Miláčku, promiň, že se tě na to ptám takhle upřímně, ale nebyla jsi náhodou adoptovaná?
– Ne, proč ne. Dívka vstala a šla tančit.
Její matka, která seděla vedle ní, zaslechla náš rozhovor a přikývla na potvrzení. Už nebylo třeba to skrývat. Její rodiče přiznali, že ji adoptovali, když byla ještě velmi malá.
Jednoho dne totiž cestovali a všimli si, že holčička sedí nehybně a pláče na jedné z krajnic. Pak se bez váhání rozhodli, že se jí ujmou. Sami se o těhotenství pokoušeli patnáct let, ale nic z toho nebylo. A tak, aby přehlušili svou bolest, rozhodli se to udělat a nikomu nic neřekli.
V tom samém roce jsem přišla o dceru. Šli jsme na nákup a já se na chvíli otočila. V metropoli s tolika lidmi byla holčička jako zrnko písku v moři. Hledal jsem ji velmi dlouho, ale po stovce neúspěšných pokusů mě naděje opustila.
A teď si ji můj syn vzal. S mým vlastním, tolik vytouženým dítětem. Představte si! Vybral si ji z deseti milionů lidí.
Pak se mi všechno zdálo hrozné. Dívčini rodiče si dělali starosti a naříkali, že novomanželé nebudou schopni vytvořit šťastnou rodinu. Ale já jsem je uklidňoval. Po ztrátě dcery jsem chtěl nějak uklidnit svou duši a udělat svět lepším. Šel jsem do sirotčince a vzal si odtamtud chlapce. Abych byl upřímný, vybral si mě mezi ostatními kandidáty. Tímto způsobem jsme si trochu zlepšili život.
Tak se během jednoho večera odhalilo tajemství dvou žen, které velmi milovaly své děti.
Když hosté příběh slyšeli, dlouho o něm diskutovali. Nakonec se stal skutečný zázrak!
Co myslíte, byla to náhoda, nebo osud?
