– Můj odchod z porodnice byl zvláštní. Manžel byl v práci a přijel mě vyzvednout přímo z kanceláře. Žádala jsem ho o dovolenou nebo volno, ale ředitel mu to nedovolil. Požádala jsem ho, aby vše připravil na narození dítěte, ujistil mě, že vše udělá. Nebýt toho, že jsme dříve vyprali, nakoupili a uklidili všechno v bytě. A tak… ! – Stěžovala si třicetiletá Renata.
– Copak nedodržel svůj slib?
– Šla jsem do nemocnice nepřipravená. Přišla jsem domů a byl tam hrozný nepořádek. Styděla jsem se před rodinou, která přišla. Na policích bylo tolik prachu, že jsem mohla kreslit. Nebyl tam kočárek, ani komoda, ani se neobtěžoval koupit oblečení pro dítě. Ještě že mi kamarádky daly pleny,” pokračuje matka ve svém vyprávění.
Renata se vdala před šesti lety. Nyní se s manželem stali rodiči. Pořízení dítěte dlouho odkládali, aby se nějak postavili na vlastní nohy. Když se situace zlepšila, žena se rozhodla otěhotnět.
– Upozornila jsem svého šéfa, že jsem těhotná. Okamžitě mě vyhodil. Jiní by bojovali za svá práva, ale já to brala jako znamení. V klidu jsem se připravovala na mateřství, vyšívala a užívala si volného času. Peníze jsme nepotřebovali, protože můj manžel byl právě povýšen,” vysvětluje žena.
Těhotenství probíhalo dobře. Nastávající maminka si četla, chodila na dlouhé procházky a v klidu vybírala věci pro miminko.
– Manžel mi nedovolil nic koupit, dokud jsem neporodila. Říká se, že je lepší nakupovat až po porodu. Tak mi to vysvětlil. Moje sestra slíbila, že nám dá komodu a postýlku pro miminko. Také nám odložila další drobnosti. Požádala mě, abych všechno předem posbírala, vyprala, umyla. Sbalila jsem jen tašku, nic jiného jsem nesměla,” povzdechla si Renata .
Když ale začala rodit, budoucí tatínek se chytil za hlavu, protože si uvědomil, že ho čeká spousta výdajů. Renata se během porodu trápila, protože ani nestihla vyndat oblečení z pračky. Ležely tedy v bubnu, dokud se nevrátila.
– Bylo dobře, že mi kamarádky daly oblečení a pleny, i když jsem měla do čeho přebalit miminko. Manžel začal běhat a sbírat věci pro miminko po celém městě. Ale byly špinavé, zaprášené a ušpiněné. Musela jsem všechno vyprat a čekat, až to uschne. V tu chvíli jsem chtěla zabít všechny příbuzné a s manželem se rozvést – málem se rozplakala.
Několik dní Renata uklízela byt. Od narození syna uplynuly dva měsíce, ale žena stále odmítala kohokoli pozvat na návštěvu.
– Příbuzní se rozhodli, že už je to dlouho, a tak nás mohou navštívit. Mám udělat slavnostní večeři … Jo, jasně! Už mi zorganizovali práci,” řekla nervózně.
Renatina matka nechápe, proč její dcera není šťastná. Je zřejmé, že byt předem nepřipravili. Měla na to myslet sama! Devět měsíců seděla doma, co dělala? Mohla požádat manžela, aby přivezl nábytek a všechno umyl. A asi by nebylo těžké změnit manželův názor na nákupy. Musíte se o všechno postarat sama . Kdo se spoléhá na muže?
Co myslíte, měla by Renata rodině něco zazlívat, nebo je to přece jen její vina? Měla se na dítě opravdu připravit sama? Co si o tom myslíte vy? Co byste na jejím místě udělali vy?
