Hele, musím ti říct jeden neuvěřitelný příběh, který se fakt stal v centru Prahy, v luxusní kanceláři jedné přední IT firmy. Sedím u kafe a ještě teď se culím, když si na to vzpomenu člověk fakt nikdy neví, kdo vedle něj vlastně stojí…
Tak si představ tu scénu: Skleněná zasedačka s výhledem na Hradčany, všechno voní novotou a čistotou. Po místnosti tiše přechází mladá holka, Irena, na sobě obyčejný modrý pracovní úbor. Stačí jeden pohled a člověk si pomyslí další uklízečka, co tu myje okna a sbírá odpadky. Uvnitř zasedačky sedí dva kravaťáci, Martin a Karel, klasická dvojice manažerů, jakých je v Praze mraky. Prstem ukazují do obrovské tabule plné barevných grafů a tabulek a smějou se, jaký balík tahle firma letos zkasíruje.
No a najednou Martin stáhne modrý kravát, zadívá se na Irenu skrz sklo a se smíchem nahlas povídá:
Kámo, absolutně bez obav z nějakýho úniku. Tady personál stěží dodělal základku, nechápe ani, co je to graf tržeb,
Karel mávne rukou, jakoby tam fakt nikdo kromě nich nebyl.
V tu chvíli Irena přestane leštit sklo, na chvilku se zarazí, pak se zhluboka nadechne. Možná právě vzpomněla, jak jí život donutil vzít tuhle práci, ačkoliv vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu na Karlovce. Rozhodně si nechce nechat líbit takový kecy.
Beze slova odloží hadr, otevře tiše dveře a zamíří rovnou k flipchartu, nad kterým se předtím Martin s Karlem hádali. Celá místnost ztichne, napiš si, napětí bys mohl krájet! Irena si vezme červený fix, zvýrazní jeden údaj a úplně klidně vypálí Martinovi do očí:
Necháte-li marži na pěti procentech, můžete se v pátek rovnou sebrat a zavřít krám. Zkuste raději sedm celých dvě desetiny, jinak vám to nevychází.
Martin s Karlem vytřeští oči, Martin pomalu zbledne, ztrácí tu manažerskou sebedůvěru, kouká do tabulek, na Irenu, pak zase do grafu a v tu ránu mu dojde, že má pravdu. Prostě chyba jako vrata, kterou přehlédli.
Irena položí fixku na stůl, to cvaknutí se rozlehne místností jak výstřel.
Pánové, přeji hezký den. Doufám, že jste aspoň tu základku fakt dokončili, usměje se, otočí se na patě a zmizí z místnosti, zatímco za ní zůstává jen naprosté ticho a dva rezignovaní mistři světa.
A teď přijde nejlepší: asi za hodinu Martin zběsile lítá po celém baráku a shání Irenu, chce jí okamžitě nabídnout místo hlavní analytičky se skvělým platem v korunách, ale Irena už tam není. Na recepci nechala výpověď. Nechce dál pracovat tam, kde si lidí váží jen podle vizitky na dveřích.
Víš, co z toho plyne? Nikdy nesuď nikoho podle toho, jakou má zrovna práci. Klidně se může stát, že ten, co ti dneska myje podlahu, zítra zachrání tvojí firmu!
A co bys na jejím místě udělal/a ty? Dej mi vědět, jsem zvědavá!
