Nikdy nesuď knihu podle obalu tahle zvláštní noční můra to jen potvrzuje.
Luxusní prostředí pražského hodinářství v Pařížské ulici, vitríny blyštivé jak pod hladinou Vltavy. Manažer v drahém obleku, ruce zkřížené, sleduje mladý pár s výrazem plným pohrdání. Oblečeni jsou do volných mikin a starých tenisek, jako by právě vstali z postele nebo dorazili rovnou z Letné po jarní bouřce.
Manažer udělá prudké gesto ke východu:
“Tohle není výloha na ulici, běžte si hrát jinam, než zavolám ochranku, která vás vezme mezi dveře!”
Chlapec už téměř rudne, slova mu uvíznou v krku. Dívka však tiše položí ruku na jeho rameno, zastaví ho. Bez mrknutí se zadívá manažerovi do očí, její pohled hluboký jako hladina Orlíka ve větru.
Manažer povytáhne koutek, odfrkne si:
“Jestli tu hledáte slevy, tak jste špatně, takovým jako vy tu hodinky neprodáváme.”
Jeho ruka sjede pod pult ke červenému tlačítku. Dívka dlouze vydechne, sáhne do kapsy a vytáhne zvláštní průhlednou kartu, jakoby vyřezanou z horského křišťálu, a přiloží ji ke skle vitríny. Celým obchodem se rozezní podivný, slavnostní tón jako kostelní zvonění v neděli ráno.
Manažer strne, právě v tu chvíli začne na jeho mobilu skákat jméno: “GENERÁLNÍ ŘEDITEL SOUKROMÉ ČÍSLO”. Přenese pohled z dívky na telefon, barva mu mizí z obličeje až do bíla, jako by zahlédl ducha.
Dívka se k němu skloní blíž, v koutcích rtů jí hraje ledový úsměv:
“No tak, ozvěte se. Vysvětlete mu, proč nechcete obsloužit novou majitelku této franšízy.”
Manažerovým prstům se nedaří najít stabilitu, když bere telefon do třesoucích se rukou. V očích se mu zrcadlí panika a stísněnost.
Do ticha zazní jeho rozechvělý hlas: “Ano?.. Prosím, pane řediteli Já, já to netušil” Z aparátu se ozve hlas, chladný jako průvan v lednu: “Bez náhrady jsi propuštěn. Polož klíče na stůl.”
Dívka se otočí ke svému partnerovi, který zůstává stát jako solný sloup:
“Odpusť mi, Vítku, chtěla jsem ti o tom povědět až po večeři, ale vypadá to, že překvapení dorazilo dřív. Vybereme ti teď nějaký dárek?”
Pomalu procházejí kolem strnulého manažera. Ten neslyšně odepíná svůj zlatý odznak, koukaje do vitríny, jako by v ní zahlédl konec své kariéry za sto tisíc korun měsíčně.
Morálka: Respekt si nekoupíš ani v nejdražším obchodě na Pařížské. Ale někdy spravedlnost zazvoní u dveří právě tehdy, když ji čekáš nejmíň.