Martino, vezmi si tu orchidej, prosím, nebo ji vyhodím, řekla mi nezúčastněně Katka a podala mi průhledný květináč s povadlým květem, který právě sundala z parapetu.
Díky, kamarádko! Ale čím ti tak ta orchidej ublížila? nechápala jsem. Na jejím okně se totiž stále vyjímaly další tři nádherné, rozkvetlé orchideje.
Tuhle kytku dostal můj syn na svatbě. Víš, jak to dopadlo povzdechla Katka.
Vím, že tvůj Patrik se rozvedl ještě před prvním výročím. Na důvod se neptám. Asi byl pádný. Vždyť Patrik Kláru zbožňoval, nechtěla jsem přikládat uhlí do stále živých ran své kamarádky.
Jednou ti povím, Martino, proč se rozešli. Teď mi to ještě nejde přes rty, zamyslela se Katka a v očích se jí zaleskly slzy.
Odnesla jsem si tedy zapomenutou a odmítanou orchidej domů. Manžel se na zkroušený květ podíval soucitně:
K čemu ti ta ubohá rostlinka je? Vypadá na umření, to i já vidím. Netrácej s ní čas.
Chci ji zachránit. Dám jí lásku a péči. Uvidíš, ještě ti vyrazí dech tahle orchidej, toužila jsem vdechnout život do toho smutného, uvadajícího květu.
Manžel mi lišácky mrknul:
No kdo by odmítnul lásku?
Za týden mi volá Katka:
Martino, můžu k tobě přijít? Musím se ti svěřit. Už to v sobě dál neunesu. Potřebuju ti povyprávět o Patrikově nepovedeném manželství.
Katko, kdykoliv! Přijeď. Těším se, neodmítla jsem ji. Vždyť mě nikdy nenechala ve štychu byla při mně, když jsem rozváděla s prvním mužem, i když jsem si nerozuměla s druhým A vůbec, naše přátelství trvá už roky.
Přihnala se za hodinu. Pohodlně se usadila v kuchyni, kávu, suché bílé víno a kousek kvalitní hořké čokolády před sebou, a pustila se do dlouhého povídání o životě.
Vůbec jsem netušila, že moje, teď už bývalá snacha, bude schopná něčeho takového. Patrik a Klára spolu žili sedm let. Dlouho si ji vybíral. Kvůli Kláře nechal Pavlu. A já měla Pavlínu hrozně ráda. Byla domácí a příjemná, vždycky jsem jí říkala dcero. A najednou se objevila Klára kráska jako z časopisu. Patrik se do ní zbláznil, nemohl se od ní odtrhnout. Lítal kolem Kláry jako čmelák kolem květu, byl slepý zamilovaností. Pavlu okamžitě pustil z hlavy
Musím uznat, že Klára vypadala jako modelka. Patrikovi lichotilo, když se za ní kamarádi otáčeli a každý na ulici ji obdivoval. Překvapilo mě, že za těch sedm let nezaložili rodinu. Asi chtěl Patrik všechno po pořádku. Oženit se, pak děti. O svých citech doma moc nemluvil a my s mužem ho do jeho soukromí nestrkali nos.
Najednou přišel:
Mami, tati, beru si Kláru. Už jsme podali oznámení na matriku. Budeme mít pořádnou svatbu. Peněz nebude třeba litovat.
Byli jsme rádi. Konečně si zakládá vlastní rodinu. Vždyť mu už bylo třicet.
Představ si, Martino, datum svatby jsme museli dvakrát změnit. Jednou Patrik onemocněl, podruhé jsem já uvízla v práci v Brně. Tušila jsem, že to není dobré znamení, ale nechala jsem si poznámky pro sebe. Viděla jsem, jak je šťastný. Proč kazit náladu? Dokonce chtěl i církevní obřad. Ale ani to nevyšlo farář František byl dlouho mimo Prahu a Patrik si přál oddat právě od něj. Prostě, nic se nedařilo. Znamení byla všude…
Nakonec byla veselka bujará. Podívej na tu fotku vidíš tu orchidej, co dostali? Tehdy kvetla jako o závod, listy rovné jako vojáci. Dneska z ní zbyly jen povislé cáry.
Patrik s Klárou plánovali svatební cestu do Paříže. Jenže problém: Kláru nepusitili přes hranice kvůli nezaplacené vysoké pokutě. Přímo na letišti je otočili domů. Patrik tomu nevěnoval pozornost, pořád byl v oblacích.
Ale pak Patrik vážně onemocněl. Skončil v nemocnici, lékaři nevěděli, jestli se z toho dostane.
Klára za ním chodila týden; pak mu oznámila: Promiň, ale život s nemocným mužem není pro mě. Podala jsem žádost o rozvod.
Představ si, co chudák cítil, když ležel bezmocně v posteli. Ale klidně odvětil: Chápu tě, Kláro. Nebudu ti stát v cestě.
A bylo po manželství.
Naštěstí jsme našli skvělého lékaře, doktora Petra Boháče. Právě on Patrika během půl roku postavil zpátky na nohy. Seznámili jsme se s jeho rodinou. A jejich dvacetiletá dcera Markéta… Ze začátku měl Patrik plno řečí:
Tahle Markéta? Malá, obyčejná, nic extra.
Podívej se na ni jinýma očima, synku. Voda z tváře se nepije a s modelkou už jsi se napil trpkosti dost… Lépe vodu pít v radosti, než med v žalu.
Patrik sice nemohl na Kláru zapomenout, ale její zradu nesl těžce. Markéta se do něj ale zamilovala, volala mu, vyhledávala každou příležitost být s ním.
Rozhodli jsme se je trochu sblížit. Jeli jsme na společný výlet do Českého ráje. Patrik byl zamlklý, chodil jako tělo bez duše, nic ho nebavilo ani cinkání kytary u ohně, ani vůně buřtů, smích přátel. Markéta po něm nenápadně pokukovala, ale Patrik se na ni ani jednou pořádně nepodíval.
Říkám manželovi: Byla to chyba, on pořád myslí na Kláru. Ta mu zůstala jako trn v srdci.
Uběhlo pár měsíců. Někdo zvoní. Patrik ve dveřích drží tu nešťastnou orchidej.
Mami, nesu ti zbytek starého štěstí. Udělej s ní, co chceš. Já už ten exotický kvítek nechci, povídá.
Přijala jsem ji bez radosti. Neměla jsem ji ráda, jako by právě ona mohla za Patrikovy bolesti. Odložila jsem ji do kouta, ani nezalila.
Nedávno mi jedna sousedka říká: Katko, viděla jsem tvého Patrika s nějakou drobnou slečnou. Tvoje bývalá snacha byla mnohem pěknější…
Nevěřila jsem, že by Patrik a Markéta spolu doopravdy něco měli.
A pak přijel domů: Tak nás poznej. Já a Markéta jsme manželé, a něžně ji držel za ruku.
S manželem jsme na sebe pobaveně koukli:
Jak to? A svatba, a hostina?
Kdepak, žádný humbuk. Stačila malá ceremonie na úřadě v Semilech. Farář František nás oddal. Teď už jsme spolu napořád.
Odvedla jsem Patrika stranou: Tak ses do ní opravdu zamiloval? Neublížíš jí? Nebylo to jen na truc Kláře?
Ne, mami, Kláru už mám za sebou. A Markétin svět přesně doplňuje ten můj.
Tak to vidíš, Martino.
Katka mi vypověděla příběh do posledního detailu.
Po tomhle rozhovoru jsme se dva roky neviděly. Každodenní starosti, práce…
A orchidej? Zázračně ožila. Krásně vykvetla. Květy umějí poděkovat za péči.
Setkala jsem se s Katkou v porodnici v Podolí.
Ahoj, kamarádko, co tu děláš? ptám se.
Markéta právě porodila dvojčata. Dnes je pouštějí domů, usmívá se Katka.
Vedle stál šťastný Patrik a Katčin muž. Patrik držel kytici rudých růží.
Ve dveřích porodnice se objevila unavená, ale zářící Markéta, za ní sestra nesla dvě živé, spící uzlíčky.
O chvíli později procházela dveřmi i moje dcera s čerstvě narozenou vnučkou v náruči.
A kam zmizela Klára? Prosí Patrika o odpuštění, chce vše začít znovu.
Ale víš, Martino, i když slepíš rozbitý hrnek, z něj už nikdy nebudeš pít s radostí…