Otec tří dětí nikdy nepomyslel na to, že své stáří stráví v domově pro seniory.
Josef Novák si stále ještě nezvykl na nové místo. Život se ukázal zrádný a nepředvídatelný. Otec tří dětí, nikdy si nedokázal představit, že na sklonku let skončí v domově důchodců v malém městečku u Plzně. A přitom kdysi měl život plný štěstí: dobře placenou práci, prostorný byt, auto, milující manželku a tři úžasné děti.
Josef a jeho žena vychovali skvělého syna a dvě krásné dcery. Jejich rodina byla příkladem pro ostatní, obklopená úctou a láskou. Žili v dostatku, bez starostí. Ale časem Josef začal vnímat chyby ve výchově svých dětí. On i jeho žena se snažili, aby z nich vyrostli laskaví a ohleduplní lidé, ale osud rozhodl jinak. Před deseti lety jeho žena zemřela, nechala ho samotného s prázdnotou.
Čas vlekl dál a stárnoucí otec zůstal opuštěný. Jeho syn, Petr, před lety odjel pracovat do Německa. Oženil se tam, našel si dobrou práci a založil novou rodinu. Jednou za rok přijel navštívit otce a sestry, ale v posledních letech byly návštěvy čím dál řidší – povinnosti a starosti mu čas sebraly.
Dcery, které žily nedaleko, byly příliš zaneprázdněné vlastními rodinami, svými starostmi, svými životy. Josef se zasmušile podíval z okna – padaly velké vločky sněhu. Byl 23. prosinec. Lidé kolem se chystali na Silvestra, spěchali domů s dárky, nesli si stromky, a on se cítil zapomenutý. Zítra měl narozeniny – poprvé je oslaví sám.
Zavřel oči a před očima mu vyvstaly vzpomínky na minulost. Jak veselé byly jejich společné Silvestry! Jeho žena vždycky chtěla, aby všechno bylo dokonalé: zdobila byt, vařila oblíbená jídla, scházela celou rodinu. A teď? Nikdo na něj nevzpomene, nikdo nezavolá, nikdo ho neobejme. Nikdo ho nepotřebuje.
Tak uplynul celý den, utopený v tichu a samotě. Následující ráno v domově vypukl shon. Příbuzní přijížděli pro své blízké, přiváželi cukroví, odváželi je na svátky domů. Josef se na to díval s těžkým srdcem, věděl, že na něj nikdo nečeká.
Najednou někdo zaklepal na dveře.
„Dál!“ řekl překvapeně, hosta nečekal.
„Šťastný Nový rok, táto! A k narozeninám!“ ozval se teplý, známý hlas.
Josef ztuhl, nevěřil vlastním uším. Před ním stál jeho starší syn, Petr. Vrhl se k otci a pevně ho objal. Josef si ani nevzpomněl, kdy se naposledy viděli. Jak dospělý, urostlý a sebevědomý se stal!
„Petře? To jsi ty? Nebo se mi to jen zdá?“ otázal se otec, dusivě dojatý.
„Samozřejmě, že já, tati! Přijel jsem včera, chtěl jsem to nechat jako překvapení,“ usmál se Petr, hledě na otce s něhou.
Josef nemohl ze sebe dostat ani slovo, slzy mu stoupaly do očí.
„Proč jsi mi neřekl, že tě sestry sem odvezly?“ pokračoval Petr, jeho hlas se třel od rozhořčení. „Ka„Každý měsíc jsem jim posílal peníze, dost peněz, aby se o tebe staraly, ale mlčely – nevěděl jsem, že jsi tady.“