V ordinaci se rozplakala. Sára věděla, že by to neměla vzdávat, ale zjevně jí došla trpělivost. Žena tuhle válku nechtěla, ale nedala se vyřešit mírovou cestou. Někdy se lidé rozcházejí, protože se jejich povahy neshodují, nemají se rádi, nedokážou spolu vycházet. Nemohou žít tak krásně jako ve filmu. To byl i případ Sáry.
Po rozvodu musela pracovat nejen přes den, ale někdy i v noci. Všechno by bylo v pořádku, nebýt toho, že měla malé dítě. Dítěti bylo teprve dva a půl roku a ona pracovala až do osmi hodin. Začala volat manželovi a žádat ho, aby jí alespoň občas pomohl s hlídáním dcery.
– Nic ti nedlužím! – odpověděl.
– Mně? Vždyť je to tvoje dcera, ty jsi její otec.” – Sára byla překvapená.
– Ani ne, musím se nad sebou zamyslet. Platím alimenty – to je jediné, co ti dlužím. Rozvedl jsem se s tebou,” zamumlal manžel.
Ukázalo se, že muž se rozvedl nejen s manželkou, ale i s dcerou. Jak už to tak bývá, Sára se snažila řídit jeho logikou, ale marně.
Přišla k lékaři, protože měla deprese. Její zdraví se zhoršovalo, protože spala dvě až tři hodiny denně. Byla tak rozrušená, že si dokonce vytrhala hrst vlasů, aniž by si toho všimla.
A co její bývalý? Nic, rozvedl se. Má novou ženu, které je jedno, že někde volá po tatínkovi malé dítě. Je jí jen ku prospěchu, že její milenec nekontaktuje její vlastní dceru. A ten peníz, který jí jednou měsíčně pošle na účet, rodinný rozpočet opravdu neovlivní.
Válku vyhrávají ti, kteří myslí jen na sebe.
