Muž by se nikdy neměl chovat jako žena!

Dobré zprávy

Chodila jsem s mužem, kterému říkali Jiří Novotný. Byl to slušný člověk, staromódní duše, co věřila na lásku. Pořád doprovázel děti do školy, krmil toulavé kočky i psy na sídlišti. Měl příjemný vzhled, vlastní byt v Praze, auto a dobrou práci s jistým platem.

Připadala jsem si jako šťastlivkyně, že si vybral zrovna mě za svou budoucí ženu. V tu chvíli jsem si myslela, že není v Čechách šťastnější žena než já. Kamarádky mi záviděly a jedna přes druhou mi opakovaly: Dávej na něj pozor, chlapa jako on už nenajdeš!

Snažila jsem se ho neztratit a on se mě držel. Ale štěstí mi nevydrželo dlouho.

Jednoho večera přišel Jiří domů neklidný, ani se mi nepodíval do očí. Dlouho jsem z něj páčila, co se stalo. Nakonec mi přiznal, že se setkal s mým bývalým manželem. Úplnou náhodou. Stojí za zmínku, že já s bývalým už dávno nejsem v kontaktu. Nikdy jsem Jiřímu ani neukazovala jeho fotku, netušil, jak vypadá. Takže pokud na něj narazil, musel to být sám, kdo to vyhledal. Ale setkání s bývalým byl jen začátek.

Řekněme, že to skutečně byla náhoda a Jiří ho zázrakem poznal, i tak byl právě on ten, kdo se s ním dal do řeči. Šli spolu na cigaretu, rozproudila se debata, která se stočila na mě. Nikdy jsem Jiřímu nic neskrývala, jen mě zajímalo, co probírali. Říct, že jsem byla šokovaná, nevyjadřuje nic z toho, co jsem doopravdy cítila. Můj snoubenec přiznal, že to byla chyba. Ukázalo se, že vyzvídal na bývalém manželovi, jaká jsem, jakou mám povahu, proč jsme se rozešli a podobně.

Rozbrečela jsem se. Pro mě to byla zrada scházet se s bývalým a zjišťovat si o mně detaily za mými zády. Když jsem přitom byla celou dobu nablízku a mohl se ptát přímo mě. Je to vůbec normální? Dá se tohle omluvit? Proč, Jiří?

Bývalý manžel prý povídal různé nesmysly na moji adresu. A Jiří mě pak zpovídal, jestli je to pravda. Proč bych se měla obhajovat za něco, co jsem neudělala? Když někdo lže, mám vysvětlovat?

Najednou jsem ucítila, že toho muže už si nemůžu vážit. Chápu staré babičky, jak sedí v parcích a diskutují, pomlouvají, kritizují každého kolem. Ale jsou to babičky. Jiří je přece chlap! Proč za mými zády hledá informace? Vždyť on si mě vybral, žijeme spolu, nikdy jsem mu nezavdala důvod ke ztrátě důvěry. Jeho čin pro mě byl tak nízký a špinavý, až mě opustila jakákoli touha být s ním. Neexistovala omluva, kterou bych mohla přijmout. Takovou zradu bych nikdy neodpustila.

Vždycky jsem si myslela, že když někdo pomlouvá přítelkyni muže, v lepším případě se rozčílí, v horším začne hádka. Ale aby někdo záměrně vyhledával bývalé partnerky nebo partnery, ptal se jich na snoubenku za jejími zády? To je pro mě nepochopitelné.

Takhle se pro mě Jiří z milovaného muže propadl až na samotné dno… A pak mi došlo, co vždycky říkávaly naše babičky: že v manželství je nejdůležitější vzájemná úcta. Nikdy jsem nešla do extrémů, ale mužské drby jsou na mě příliš. Muž má právo na slabost, slzy, vrtochy, chyby, dokonce i nevrlost. Ale chovat se jako drbna, věřit v každou pomluvu to nikdy!

Rate article
Add a comment