Muž by se neměl chovat jako žena!

Dobré zprávy

Chodila jsem s klukem jménem Tomáš Novotný. Byl to slušný člověk, vyznával staromódní hodnoty a věřil v lásku. Vždycky nabízel lidem odvoz, krmil toulavé kočky i psy a pomáhal, kde mohl. Měl sympatický vzhled, vlastní byt v Praze, auto a dobrou pozici ve firmě.

Měla jsem pocit, že mám obrovské štěstí, že si mě Tomáš vybral za budoucí manželku. Tehdy jsem si myslela, že jsem ta nejšťastnější žena na světě. Kamarádky mi záviděly a jedním hlasem mi radily: Dávej na něho pozor, takovému frajerovi bys neměla dovolit odejít.

Snažila jsem se proto, abych ho neztratila a Tomáš se ke mně připoutal ještě víc. Ale moje štěstí nemělo dlouhého trvání.

Jednoho dne přišel Tomáš domů rozrušený a ani se mi nepodíval do očí. Dlouho jsem z něj tahala, co se vlastně stalo. Nakonec mi přiznal, že se náhodou setkal s mým bývalým manželem. Pro pořádek dodávám, že s bývalým už vůbec nejsem v kontaktu. Nikdy jsem Tomášovi ani neukázala žádnou jeho fotku, ani nevěděl, jak vypadá. Takže nejspíš právě Tomáš schválně vyhledal příležitost setkat se s ním. A to setkání s mým exmanželem bylo jen začátek celého příběhu.

I kdybych připustila, že se potkali náhodou, Tomáš to byl, kdo jej oslovil a dal se s ním do řeči. Sedli si na lavičku, zapálili si cigaretu a řeč přešla na mě. Nikdy jsem před Tomášem nic neskrývala a přemýšlela jsem, proč by měl o mně s někým mluvit za mými zády. Říct, že jsem byla v šoku, je slabé slovo. Budoucí manžel uznal, že to asi přehnal. Ukázalo se, že se bývalého vyptával, jaká jsem, jaká je moje povaha, proč jsme se rozešli a podobně.

Začala jsem plakat. Vnímala jsem to jako zradu vydat se za mým bývalým, vyzvídat na něj detaily. Vždyť jsem mu po boku, může se mě zeptat na cokoliv. Je normální dělat něco takového? Proč, Tomáši?

Můj bývalý mu samozřejmě nakecal kdejaké hlouposti. A Tomáš po mně chtěl, abych mu vysvětlovala, jestli je to pravda. Proč bych měla vysvětlovat věci, které se nestaly? Když někdo vypustí pomluvy, mám je vyvracet?

V tu chvíli mi došlo, že k němu už necítím respekt. Chápu staré babičky na lavičkách, které hodnotí a rozebírají okolí ale ty jsou už prostě takové. Ale ty jsi přece chlap, Tomáši! Proč jdeš vyzvídat a sbírat informace za mými zády? Vybral sis mě, žijeme spolu, a nikdy jsem ti nedala důvod, abys mi nevěřil. Jeho chování mi přišlo natolik pod úroveň, že se ve mně najednou všechno zlomilo. Neměla jsem pro jeho jednání omluvu. Nedokázala jsem takovou zradu odpustit.

Vždy jsem si myslela, že když někdo pronese něco špatného o přítelkyni muže, v nejlepším případě to přítel ignoruje, v horším ji ochrání. Ale úmyslně hledat cesty ke kontaktu s bývalými a vyptávat se jich to už je opravdu příliš.

Tak se stalo, že můj dokonalejší Tomáš v mých očích ztratil vše. A pochopila jsem, co vždycky říkaly naše babičky že v rodině má být především vzájemný respekt. Do extrémů jsem nikdy nešla, ale mužské pomluvy a nedůvěra jsou pro mě příliš. Chlap může mít své slabosti, může udělat chybu, být unavený, někdy i poplakat. Ale chovat se jako drbna a věřit cizím řečem? To ne.

A tak jsem se poučila, že upřímnost a důvěra mají větší cenu než dokonalá fasáda a jen tam, kde je opravdová úcta, může růst skutečná láska.

Rate article
Add a comment