Jsem snacha: obyčejná, pracující, bez koruny na hlavě. S manželem žijeme ve svém bytě v Praze, který si škrtneme z vlastní kapsy hypotéka, energie, práce od rána do noci.
Mamá z manžela bydlí na venkově, u ní i tchyně. Všechno by bylo v pohodě, kdyby se nerozhodly, že náš byt je jejich víkendový resort. Zpočátku to znělo milým tónem:
Přijedeme k vám v sobotu.
No jo, jen na chvilku.
Jsme rodina.
Aha, jen na chvilku pro ně znamená celou noc; přijedeme s pytli, prázdnými hrnci a očima, které čekají na hostinu.
Každý víkend se to opakuje: po práci běhám po obchodech, vařím, myju, prostírám stůl, usmívám se, a pak ještě kolem půlnoci myju nádobí a uklízím. Alžběta sedí a komentuje:
Proč je salát bez kukuřice?
Já mám radši pořádný česnekový boršč.
U nás na venkově tak nevaříme.
A tchyně přidává:
Uf, jak jsem se z cesty vyčerpala.
A dezert chybí?
Ani jednou nezaznělo děkuji, možná bych vám mohla pomoct?
Jednou jsem to už nedokázala a řekla manželovi:
Nejsem domácí služka, a nechci víkendy servírovat tvou rodinu.
Možná je čas něco s tím udělat.
A tak mi přišla na mysl nápad.
Příště mamka zavolá:
Jedeme k vám v sobotu.
Ou, už máme plány na víkend, odpovím klidně.
Jaké plány?
Ty svoje.
A víte co? Opravdu jsme odjeli, ale ne na plány ale k Alžbětě. V sobotu ráno jsme s manželem stáli před jejím dvořánkem. Mamka otevře dveře a zůstane stát jako přimražená.
Co to má být?!
Přicházíme na návštěvu. Jen na chvíli.
Měla jsem vás upozornit, nic jsem nevařila! Víte, kolik stojí přijímat hosty?!
Podívám se na ni a říkám pokojným hlasem:
Vidíte, takhle žiju každý víkend.
Takže jsi mě chtěla učit? Naštvaná!
Křik byl tak hlasitý, že se sousedi podívali z oken, a my jsme se vrátili domů.
A co je na tom nejvtipnější? Od té doby žádná návštěva bez pozvání. Žádná přijedeme jen na chvilku a žádné víkendy v mé kuchyni. Někdy, aby tě slyšeli, stačí jim ukázat, jaké to je být na tvém místě.
Co myslíte, udělala jsem správně? Co byste dělali vy v takové situaci?
Přátelé, pokud máte chuť číst další naše příběhy pište komentáře a nezapomeňte na lajky. To nás motivuje psát dál!