Ačkoli jsem od jiných žen mnohokrát slyšela nejrůznější příšerné historky o tchyních, vždy jsem věřila, že pokud se k dané osobě chováte dobře a jste s ní přátelé, k žádným konfliktům nedojde.
Já jsem po svatbě měla s tchyní skvělý vztah. S manželem jsme žili odděleně, tchyně a tchán bydleli mimo město.
Manželovi se do zemědělských prací moc nechtělo, ale každý rok, když jsme měli dovolenou, jsem ho přemlouvala, aby jel k mým rodičům a pomohl jim. Bylo mi jich líto – nejsou to staří lidé a tolik pracují. Nevedly mě k tomu žádné sobecké pohnutky, jen jsem chtěla pomoci. A tchyně vypadala šťastně.
Když k nám přijeli na návštěvu, vždycky jsem je co nejsrdečněji přivítala. Koneckonců manželovi rodiče byli i mými rodiči.
A pak přišlo neštěstí – tchýnin manžel, můj tchán, zemřel. Truchlila, bylo to pro ni velmi těžké a mně bylo této starší ženy velmi líto. Tehdy jsem manželovi navrhla, aby vzal tchyni k nám. Zejména proto, že jsme měli velký dům, náš syn dospěl, šel na univerzitu, pro tchyni byl volný pokoj. V té době jsme už měli velký dům blízko města, pozemek, kde jsme mohli pěstovat zeleninu.
Manžel souhlasil, tchyně šla bydlet k nám. A opět – po celou dobu jsem se setkávala s vřelým přijetím. Po měsíci jsem si však začala všímat, že se ke mně manžel chová jinak. Říkal, že si na něm z nějakého důvodu vybíjím zlost, jídlo mi nechutná, utrácím peníze za hlouposti a celkově jsem špatná hostitelka. Nechápala jsem, co se děje. Samozřejmě mě hned napadlo – má milenku. Ale ne, můj muž chodil domů jako vždycky včas, v telefonu neměl žádné podezřelé kontakty a nikdy ho neschovával. Něco jiného bylo špatně.
A jednoho dne jsem přišla z práce domů dřív než obvykle. Manželovi a tchyni jsem řekla, že se vrátím později, ale přišla jsem dřív. Z kuchyně byl slyšet velmi emotivní rozhovor. Manžel a tchyně byli tak zabrani do rozhovoru, že mě ani neslyšeli, jak se vracím. Zaslechla jsem to. Tchyně vyprávěla, předtím na ni milá, stydlivá babička křičela na plnou hubu. Protestovala proti mně, házela na mě špínu, říkala, že jsem to nejhorší, co může být v manželově životě, a vůbec, že se mě musí zbavit.
A můj muž, jako malý kozel, mlčky pokyvoval hlavou a se vším souhlasil. Tolik k milé babičce. Změna se projevila téměř okamžitě. Když jsem vešla do kuchyně a pozdravila, tchyně mi na rovinu řekla, že moje jídlo je nechutné, ona je teď paní v kuchyni. A taky že bude nakupovat. Zkrátka jsem měla zakázáno cokoli v domě dělat. To všechno mě děsilo.
Co z toho vyplynulo? Manžel podal žádost o rozvod a já teď žiji se svou matkou. Zde je příklad – nikdy nepřijímejte tchyni do svého domu. Z milé babičky se vyklubala mazaná a prohnaná čarodějnice.