Musela jsem si pořídit vlastní lednici, říká Anna. Je to absurdní situace, ale není jiné východisko. Nemám problém byt prodat a rozdělit peníze. Ale maminka je zásadně proti.
Anna právě slaví čtyřiadvacáté narozeniny. Má vysokoškolský diplom, už pracuje, ale zatím se nevdala. Život v jejím vlastním bytě rozhodně není jednoduchý. Anna vlastní polovinu bytu. Dříve patřil jejímu otci. Po jeho smrti ho zdědila ona a maminka půl na půl, tehdy jí bylo čtrnáct.
Před deseti lety bylo doma opravdu těžké. Ztratily živitele rodiny. Maminka Anny, Alena, přestala pracovat už když byla Anna malá. Nešlo ani o mateřskou dovolenou, prostě práci nechala. Táta vydělával slušně, peněz bylo dost. Alena se starala o domácnost. Když však otec zemřel, maminka se trápila: Co mám dělat? Ve čtyřiceti mě nikde nevezmou, co mám teď dělat uklízet?
Anna pokračuje: Dostávaly jsme sirotčí důchod, ale maminka nemohla vyměnit návštěvy salónů a nakupování nového oblečení za šetření, ačkoliv jsme žily od výplaty k výplatě. Zpočátku nám pomáhal její bratr, ale časem ho to omrzelo.
Strýc řekl Aleně, že je potřeba najít práci má dvě děti a prostě si je nemůže dovolit jen živit. Přesně za rok si maminka přivedla domů nového muže. Jmenoval se Ondřej. Alena oznámila, že teď bude bydlet u nás. Ona měla vlastní způsob, jak řešit finanční problémy vdát se. Ondřej opravdu vydělával hodně, ale s nevlastní dcerou si nerozuměl.
Ondřej říkával: Jen jíš. Bylo by lepší se postarala o prádlo nebo o úklid. Proč se musíš učit? Chceš na univerzitu? Jaké studium, měla bys pracovat. Nebo si myslíš, že tě budu živit napořád?
Anna neměla co říct. Sirotčí důchod sice mířil na účet, ale peníze měla Alena. Maminka nechtěla dceru chránit před nevlastním otcem, bála se, že přijde o živitele rodiny. Jak bychom žily bez něj? ptala se Anny. Nehádej se a dělej, co říká. On živí rodinu.
Anna si dokázala vystudovat univerzitu a najít si práci. Celou dobu si připadala jen jako další hladová huba, jako někdo, koho nevlastní otec musí živit. Pořád počítal, kolik do ní investoval.
Půl roku po tom, co jsem začala pracovat, jsem si koupila vlastní lednici, vypráví Anna. Další lednici jsem postavila do svého pokoje, protože tu společnou v kuchyni zamkl nevlastní otec.
Máte práci? Tak ať se staráte sama, říkal Ondřej. Alena mlčela. Mlčela i v době, když Ondřej ukazoval Aně účty, provozní náklady a nutil ji platit za všechno, co za ta léta utratil. Pak Ondřej přišel o práci. S Alenou začali prodávat Anninu lednici. Že vše je vina Anny, padlo jen na její hlavu. Ona platila první. Ale nevlastní otec byl bez práce téměř rok. Anna byla přesycena, tak na svou lednici dala zámek. Samozřejmě, že Alena byla proti, tvrdila, že Ondřej byl tím, kdo je živí.
Anna řekla: Když chceš, pomož mi. Nebyla jsem to já, kdo začal rozdělovat věci v domácnosti. Chodíš do práce?
Ondřej se nedávno odstěhoval. Alena už nechtěla muže, který nepřináší peníze. Ale Anna stále odmítá sundat zámek z lednice. Myslí si, že Alena by si měla konečně najít práci. Co myslíte, má pravdu?