Hele, představ si, že můj manžel si začal s jinou ženou. Vůbec mi to nevadí, fakt, žádné drama se nekoná. Dokonce jsem se s tou jeho slečnou i setkala. Ani jsem neměla důvod být na ni naštvaná, přišlo mi to úplně zbytečné se hádat kvůli chlapovi.
Sedly jsme si spolu na kafe a popovídaly jsme si. Musím říct, že mi přišla vážně fajn. Po našem rozhovoru jsem měla pocit, jako bychom se znaly už roky dokonce jsme si i vyměnily malé dárečky.
No a pak se manžel s tou svojí nápadnicí rozhodli, že si udělají svatbu. Samozřejmě nepravou, jen tak jako. Mně to nijak nevytáčelo, tak jsme začaly všechny tři plánovat. Pomáhala jsem jí vybírat krásné svatební šaty a ona mi zase poradila, jaké společenské šaty bych si měla vzít já. Shodly jsme se, že ceremonie proběhne u nás doma. Já jsem byla svědek. Docela jako opravdová svatba, akorát bez matriky.
V den téhle svatby jsme vstaly brzy ráno a doladily poslední přípravy. Pomáhala jsem té holce se šatama a překvapilo mě, jak je všechno vlastně v pohodě. Po cestě do obýváku jsme si slíbily, že budeme navždy kamarádky. Pak si můj manžel s ní řekli svoje sliby a vyměnili si prstýnky. A pak vášnivý polibek jako třešnička na dortu.
Svoji první svatební noc měli taky u nás. Když můj chlap usnul, jeho nevěsta slezla dolů do kuchyně a tam jsme spolu seděly u čaje a klábosily dlouho do noci. Bylo to upřímně příjemné povídání. Máme si vážně co říct a překvapilo mě, kolik toho máme společného.
Neberu si to vůbec osobně, necítím se uražená ani ponížená. Spíš naopak, přijde mi, že jsem teď fakt šťastná. Díky tomu mám totiž kámošku na parádní nákupy, výlety do parku nebo na koupaliště. Myslím, že tenhle vztah s milenkou pro mě znamená víc než jakýkoli chlap.
Co si o tom myslíš ty? Máš kolem sebe taky přátelství, které bys nikdy nevyměnila ani za partnera?