Můj tchán oněměl, když viděl, v jakých podmínkách s dcerou žijeme

Dobré zprávy

Hele, musím ti něco vyprávět, co se mi stalo. S Davidem jsme se poznali na svatbě společné kamarádky v Brně. Přestěhovala jsem se tam tehdy z malé vesnice kousek od Znojma a konečně jsem si našla práci. Upřímně byla jsem neuvěřitelně šťastná, že už jsem se dostala pryč z té díry. S Davidem to šlo rychle, po roce jsme měli malou dcerku.

A od té chvíle se všechno obrátilo.

“Není ti divné, že naše holčička je blondýnka s modrýma očima, když my oba máme tmavé vlasy?” zeptal se mě jednou David.

“Podívej se na tvého tátu, vždyť jsou si fakt podobní,” snažila jsem se to zamluvit.

“Nějak mi to nesedí. Dítě má přece vypadat jako rodič, ne jako někdo úplně jiný. I moje máma říká, že prý není moje.”

Abych pravdu řekla, Davidova máma mě neměla ráda od začátku. Tvrdila, že svého syna pořádně nemiluju. Naštěstí jeho táta, pan Novák, byl super člověk. S bývalou ženou už dlouho nebyl, měl novou rodinu, ale na Davida nezapomněl.

Nakonec to dopadlo tak, že si David přivedl do našeho bytu jinou ženu. Řekl mi, ať si sbalím věci a vypadnu. Neměla jsem na výběr.

Moji rodiče by mě zpátky s dítětem nevzali. Měli by ostudu a v naší staré chalupě bez topení by se nedalo přežít zimu. Zavolala jsem kamarádce Monice, ta mě vzala na pár dní k sobě. Potom jsem našla malý pokoj na pronájem a nastěhovala se tam s Aničkou. Ale peníze mi rychle docházely.

Jednou jsem nakupovala v Albertu a slyším, jak mě někdo volá. Otočím se a tam pan Novák.

“Holky, kde jste se poděly? Jel jsem vás hledat až na vesnici,” povídá.

“Moc ráda vás vidím,” řekla jsem potichu.

“Vím, co David provedl, nemá to žádnou omluvu. On i moje bývalá jsou v tomhle stejní Kde teď bydlíte?”

“Pronajímáme pokoj.”

“Teď spěchám, musím na služební cestu. Ale hned jak se vrátím, vyřeším ten váš byt. Tady, vezmi si tohle, mělo by vám to na dva týdny vystačit.” Podal mi obálku.

Fakt jsem si oddechla, aspoň jsem mohla koupit jídlo a mléko.

Pan Novák se vrátil dřív a přišel nás navštívit. Bylo vidět, jak je v šoku z toho, kde a jak žijeme. Nemohl nás vzít k sobě jeho nová žena byla proti. Ale našel jiné řešení za všechny svoje úspory koupil byt v Brně a napsal ho na Aničku. Snažila jsem se mu ten dar vymluvit, ale trval na svém. Nedělal to pro mě, ale pro vnučku, jak říkal.

Během měsíce jsme s Aničkou začaly zařizovat naše vlastní malé hnízdečko. Pan Novák nám dokonce přivezl nábytek a spotřebiče.

“Nespěchej s tím, abys dávala Aničku do školky. Potřebuje maminku. Pomůžu ti, klidně mi kdykoliv zavolej. A víš co, moje žena si to rozmyslela a chtěla by aspoň vidět vnučku.”

“Díky moc!”

“Nebreč, Zuzko. Kdykoliv budeš potřebovat, ozvi se. Já pomoc neodmítnu. Časem se to všechno srovná, uvidíš.”

Jsem fakt ráda, že má Anička tak báječného dědečka, když táta ji zklamal. Kvůli nám se vzdal všech svých peněz, jen aby nás dostal z bryndy.

Časem jsem se znovu vdala, ale na pana Nováka nikdy nezapomenu. U nás je vždy vítaným hostem, často se navštěvujeme. Teď už máme klid a všechno se v dobré obrátilo.

Rate article
Add a comment