Moje sestra se před čtyřmi lety vdala a nyní je matkou tříletého chlapce, kterému jsem tetou i kmotrou.
Je mi 23 let a studuji na univerzitě, navíc pracuji, což znamená, že volno mám jen zřídka. Skloubit to všechno je těžké, ale snažím se najít si čas na své přátele a rodinu. Na druhou stranu moje sestra, maminka milovaného Adama, je v současné době nezaměstnaná. Přesto tráví hodně času ve městě, což mě překvapuje, protože její manžel je také dlouhodobě mimo domov, jenže je na služební cestě.
Jednoho dne mě sestra požádala o pomoc, protože měla schůzku v kosmetickém salonu a nemohla Adama vyzvednout ze školky. Souhlasila jsem, že pomůžu, protože jsem ten večer měla volno. O týden později se její manžel vrátil ze služební cesty a ona znovu požádala o pomoc s tím, že chtějí být sami. Souhlasila jsem, že zůstanu s Adamem do 20:00. Když jsem se je však později snažila kontaktovat, nikdo neodpovídal na mé telefonáty ani zprávy. Adam čekal na rodiče se slzami v očích. Nakonec dorazili o půlnoci, rozjaření po večeru stráveném venku.
To však nebyl konec příběhu. O několik dní později volali znovu, tentokrát chtěli oslavit narozeniny manželovy sestry. Zeptali se, jestli by mohla Adama znovu pohlídat, mysleli si, že ho oslava nebude zajímat, protože tam budou jen starší děti. Jasně jsem jim vytyčila své hranice a vysvětlila, že jim to sice přeji, ale že mám svůj osobní život, o který se musím starat. Připomněla jsem sestře, že je matka a zodpovědná za své dítě a že já se musím soustředit na studium a práci. Navrhla jsem jí, aby vzala Adama s sebou na narozeninovou oslavu, kde budou další děti, které mu budou dělat společnost. Nepřijala to dobře, a dokonce se urazila. Rozhodla jsem se požádat naši matku o podporu, moje matka jí řekla, že na mě příliš spoléhá a nepřebírá zodpovědnost za vlastní dítě.
Moje sestra nepracuje a zdá se, že se mi snaží vnutit své povinnosti. Já však neustupuji a říkám, že mám svůj vlastní život a ona by se měla o syna postarat sama.
