Můj syn právě oslavil 31. narozeniny a nedávno mi řekl, že nájemníci žijící v bytě po jeho otci se musí vystěhovat, protože tam chce bydlet se svou manželkou.

Dobré zprávy

Věřím, že to, co se v našem životě děje, není náhoda jsme zodpovědní za vše a vše si tak nějak zadlužujeme sami sobě. Rozhodnutí, která jsme učinili v minulosti, ovlivňují, jak dnes žijeme. Ve svém životě jsem udělal jednu velkou chybu: spojil jsem svůj osud s nezodpovědným mužem. Zamiloval jsem se do Pavla a důvěřoval mu, i když jsem věděl, že je záletník. Doufal jsem, že se kvůli mně změní. Ale pravda je, že lidé se nemění ani když se narodil náš syn, Pavel se pořád zajímal o jiné ženy.

Postupem času ke mně začaly doléhat pověsti o nových známostech mého manžela. Kamarádi, sousedé a dokonce i příbuzní mi o nich vyprávěli. Bolelo to a cítil jsem ostudu, ani nevím, co víc. V téhle situaci jsem vytrval pět let. Nakonec Pavel odešel z bytu a dal ho našemu synovi, aby nemusel platit alimenty. Já si od něj pronajal jeden pokoj a přestěhoval se tam se synem a mou mámou, která potřebovala péči.

Snažil jsem se dát synovi co nejlepší život. Všechny peníze, které jsem měl z pronájmu, šly na školu, oblečení a další výdaje. Chtěl jsem, aby měl hezké dětství. Z peněz, co jsem vydělal prací bokem, jsem platil nájem, jídlo a léky pro maminku. Věřil jsem, že až vyroste, ocení, co jsem pro něj dělal. Teď mi je 57 let a bojuju s cukrovkou. Musím denně sledovat hladinu cukru v krvi a pravidelně si píchat inzulin.

Kvůli nemoci už nemohu pracovat a v mém věku s diabetem mě nikdo nechce zaměstnat. Jediným příjmem jsou peníze z pronájmu bytu. Nedávno mi syn, kterému je právě 31, oznámil, že nájemníci z bytu po otci musí odejít, protože se tam chce nastěhovat se svou ženou. Řekl jsem mu, že pak budu bez střechy nad hlavou, odpověděl mi, že to je můj problém.

Nechápu, proč jsem celý život tolik dřel a přesto nemám nic ušetřené do důchodu. Nevím, co dál… Musím kupovat léky, jídlo, platit složenky. Jak mi mohl vlastní syn udělat něco takového? Koho si o sobě myslí?

Zapsal jsem si to do tohoto deníku, protože jsem se naučil, že člověk nikdy nemá očekávat vděčnost ani od těch, kterým dal všechno. Nezbývá než najít sílu pokračovat dál jen díky sobě, protože spoléhat na jiné přináší jen další zklamání.

Rate article
Add a comment