S mojí tchyní jsme si vůbec nesedli.
Ze začátku jsme se pokusili bydlet všichni pohromadě, ale vydrželi jsme spolu sotva měsíc.
Se svým tchánem, panem Václavem, jsem vycházel vcelku slušně, dokázali jsme se domluvit a najít společnou řeč. Ale jeho manželka, paní Božena, mi byla od prvního dne protivná. Nedokázala mě vystát už podle pohledu.
Vzal jsi špatný hrnec! křičela, Brambory děláš úplně špatně!
A takové výtky na mě padaly neustále.
Nakonec jsme se přestěhovali s manželkou do pronajatého bytu v Praze. A právě tam manželka zjistila, že je těhotná. Tchán vzal Boženu stranou a domlouval jí, ať mě kvůli vnoučeti zbytečně nestresuje.
To je ženská, povídám ti, stěžoval si mi tchán, už v mládí byla náladová a teď na stará kolena je s ní k nevydržení. Vzal jsem si ji, protože na mě čekala, když jsem byl na vojně. Pak už jsem si prostě zvykl.
Musím říct, že v době, kdy byla manželka těhotná, se tchyně opravdu zklidnila. Ale sotva se narodila naše dcera Klára, problémy začaly nanovo. Klárka přišla na svět o pět týdnů dřív, ale byla úplně zdravá.
To dítě není tvoje! vykřikla tchyně na mého otce. Jsi slepý? Copak nevidíš, proč se narodila předčasně? To musí být cizí dítě!
Byl jsem rád, že se mě manželka zastala. Dokonce musela jednou tchyni vyhodit z bytu, když mě začala urážet. Od té doby se vlastní vnučky nechtěla ani dotknout a veškeré usmíření odmítala. Zato tchán k nám chodil často na návštěvu a nosil drobné dárky doma za to ale prý schytával nemalé výčitky.
Nevím, na jaké pořady v televizi se pan Václav díval, ale když bylo Klárce tři roky, vzal ji jednou na procházku a přitom nechal udělat DNA test. Rozhodl se, že tchyni ukáže, jak se věci mají.
Je tady můj syn? ptal se zmateně ve dveřích, ale vlastně dobře, že tu není. Přinesl jsem výsledky té DNA. Božena měla pravdu. Komu jsi vlastně porodila dceru? Ta holka není z naší rodiny!
Byl jsem v šoku, vůbec jsem o žádném testu nevěděl a byl jsem si jistý, že dítě je opravdu moje.
Nakonec jsme s manželkou udělali testy vlastní. Ukázalo se, že jsem skutečně Klářin otec jen tchán Václav nebyl jejím dědečkem.
No takhle na mě čekala z vojny, rozčiloval se nakonec.
Na stará kolena se vážně rozvedli, i když Božena prosila o odpuštění.
Dnes vím, že než začneme obviňovat ostatní, měli bychom se nejprve podívat na své vlastní chyby.
Tohle mě naučil život.