Můj syn si adoptoval dítě a teď ho chce vrátit. Jak tomu zabránit?
Můj syn a jeho žena vždy snili o tom, že budou mít děti. Po deseti letech neúspěšných pokusů stát se rodiči se rozhodli pro adopci. Do jejich domova přišel dvouletý chlapec jménem Honzík, plný energie a zvědavosti. S radostí jsem jim pomáhala, trávila čas s vnukem a podporovala mladé rodiče.
Postupem času jsem si však všimla, že snacha začala projevovat podrážděnost a únavu. Často zvyšovala hlas na Honzíka, trestala ho a stavěla do kouta. Když jsem se snažila chlapce zastat, mávla rukou a tvrdila, že má vše pod kontrolou. Syn také začal vyjadřovat pochybnosti a říkal: „Kdyby to bylo naše vlastní dítě, všechno by bylo jinak.“
Nedávno mi oznámili, že mají v úmyslu zrušit adopci a vrátit Honzíka do dětského domova. Pro mě to byla rána. Snažila jsem se je přesvědčit, aby své rozhodnutí přehodnotili, nabízela jsem si chlapce vzít k sobě, ale byli neoblomní, odvolávali se na mé zdraví a jejich vlastní únavu. Podle českého rodinného práva může být adopce soudem zrušena, pokud se osvojitelé vyhýbají plnění rodičovských povinností, zneužívají práva nebo se krutě chovají k dítěti. Při zrušení osvojení zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi dítětem a osvojiteli.
Rozumím, že proces zrušení adopce je složitý a pro dítě traumatizující. Honzík si již na novou rodinu zvykl a návrat do dětského domova by mu mohl způsobit vážné psychologické trauma. Podle studií takové návraty často nastávají kvůli nesouladu očekávání rodičů s realitou.
Nevím, jak syna a snachu přesvědčit, aby Honzíka v rodině nechali. Možná by stálo za to obrátit se na rodinného psychologa nebo na orgány péče o dítě pro konzultaci a podporu. Je důležité pamatovat na to, že každé dítě si zaslouží lásku a stabilitu, zvláště po tom, co již prožilo ztrátu rodiny.
