Toho dne za mnou přišel syn s manželkou, podali mi klíče a vedli mě k notáři. Byla jsem tak zaskočená a dojatá, že jsem ze sebe nemohla vypravit ani slovo. Jen jsem tiše zašeptala:
Proč mi dáváte tak drahou věc? Vždyť to nepotřebuji
To je tvůj důchodový bonus, můžeš to byt pronajmout! usmál se můj syn a pohladil mě po ruce.
Tehdy jsem vlastně ještě ani nebyla zapsána v důchodovém systému! Právě mě propustili z práce, po letech služby jsem se těšila na klid. A oni už všechno zařídili beze mě. Chtěla jsem to odmítnout, ale zarazili mě. Prý žádné hádky.
Se svou snachou, Hanou, jsme si nikdy nebyly zrovna blízké: chvíli klid, pak najednou bouře z jasného nebe. Někdy jsem za ni mohla já, někdy ona. Obě jsme si musely dlouho zvykat, učit se nesvádět boj, ale přijímat se. Ale teď, naštěstí, jsme našly mír.
Když se to dozvěděla moje švagrová, okamžitě volala: Eliško, gratuluji! Vychovala jsem přece skvělou dceru, když dovolila takový dar! A hned dodala, že ona osobně by takový dar nikdy nepřijala, a přenechala by ho raději vnukovi.
Dlouho do noci jsem přemýšlela, jestli vůbec potřebuju byt navíc. Vystačila bych si s jedním důchodem, nepotřebuju mnoho. Ráno jsem zavolala vnuka Vítka a opatrně se ptala, jestli by mu nevadilo, kdybych byt zařídila pro něj. Vítek nedávno oslavil šestnáctiny, brzy ho čeká vysoká škola, možná najde děvče, které nemůže zvát k rodičům.
Babi, netrap se, já si chci na vše vydělat sám, odpověděl mi s úsměvem.
Nikdo o byt nestál nabídla jsem ho snaše, vnukovi i synovi, ale všichni odmítli.
Vzpomněla jsem si, jak má nejstarší sestra přišla o dům a musela pak bydlet v obecním bytě. Už o ten jeden pokoj se držela, jak tonoucí stébla. A náš strýc patnáct let po smrti a dědici se pořád dohaduji o jeho majetek, protože se nebyli schopni domluvit bez hádek a soubojů.
Viděla jsem jednou reportáž o tom, jak matka s otcem přepsali dům na syna, on je pak vyhodil na ulici a dům prodal. Zůstali bez střechy nad hlavou, bezmocní.
Nevím, proč jsem se rozplakala Snad štěstím, vděčností nebo pýchou na svoje děti. Když jsem byla na úřadě a spočítala si, že můj důchod dělá dva tisíce korun, a syn pronajal můj nový byt za tři tisíce měsíčně, teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, jak královský dar jsem od svých dětí opravdu dostala.