Vzpomínám si, jako by to bylo včera, a přitom už uplynulo tolik let Byla jsem vdaná a pracovala jsem v malém rodinném podniku v Brně. Můj šéf, pan Martin Novák, byl v té době rozvedený a dlouhou dobu ke mně dával najevo přízeň. Nebyla jsem vůči němu nezdvořilá, ale on byl velmi vytrvalý a nikdy to nevzdával. Vždy jsem mezi námi držela jasnou hranici a několikrát mu na rovinu řekla, aby s tím přestal, protože mám manžela a začíná to být vidět i mezi kolegy v kanceláři. Tvrdil, že tomu rozumí, a dál jsme spolu normálně spolupracovali.
Jednoho dne si mě pozval do své kanceláře. Zavřel dveře a řekl, že potřebuje probrat něco osobního. Zeptal se mě, jestli můj muž pořád jezdí o víkendech pryč. Odpověděla jsem, že ano. Pak mi Martin řekl rovnou:
Viděl jsem ho s jinou ženou.
Popisoval mi, jak jeho zástupce pan Šimáček byl s kamarády na pivě v hospodě U Štěpána, šéf tam pak dorazil později, a právě tam poznali mého muže. Viděli je, jak se objímají a líbají. Řekla jsem, že tomu nevěřím. Potom přede mě položil svůj mobil a pustil mi video.
Video nebylo moc kvalitní, bylo tam šero, hrála hlasitá hudba, a bylo to točené z větší dálky. Přesto jsem svého muže poznala podle oblečení, podle jeho pohybů, a podle profilu jeho tváře. Nemohla jsem mít žádné pochyby. V tu chvíli mě zalil vztek, stud a hlavně naprostá bezmoc. Vyšla jsem z Martinovy kanceláře a ještě ten den jsem šla rovnou domů. Večer jsem manžela konfrontovala. Nejdřív vše zapíral, ale pak přiznal, že to byla jednorázová chyba. Přesto zůstal doma jako by se nic nestalo.
Dalších šest měsíců bylo peklo. Už jsem s ním být nechtěla, ale on odmítal se odstěhovat. Bydleli jsme v pronájmu a tvrdil, že má stejné právo zůstat. Začal mi dělat ze života očistec už brzy ráno pouštěl hlasitou muziku, vodil si domů lidi bez ptaní, nechával po sobě spoušť, posmíval se mi a pronášel sprosté poznámky. Každá hádka byla horší a horší. Spala jsem špatně a žila v neustálém stresu.
Jednoho dne jsem si pořádně přečetla nájemní smlouvu a zjistila, že brzy končí. Došlo mi, že ten byt mi nepatří, nejsem povinná tam zůstávat a dusit se. Začala jsem si hledat svoje bydlení. Sbírala jsem si věci, podepsala novou smlouvu, sbalila kufry a prostě odešla. Rozloučení žádné nebylo. Vzala jsem jen to nejnutnější a tu starou kapitolu svého života uzavřela.
Po celou tu dobu mě Martin nenápadně sledoval. Ze začátku mi po práci jen nenásilně nabízel podporu, ptal se, jak se mám, jestli něco nepotřebuju. Postupem času jsme si začali psát i po práci, občas jsme zašli na kávu. Já sama nic víc nechtěla, potřebovala jsem klid. On to respektoval. Trvalo několik měsíců, než z toho vzešlo něco víc.
Později jsem dostala nabídku na lepší práci nejen vyšší plat v českých korunách, ale taky lepší pozici a podmínky. S Martinem to nesouviselo. Práce jsem změnila a najednou už jsme nebyli šéf a podřízená, jen dva lidé, kteří spolu chodí na procházky.
Dnes už jsme spolu rok. Můj bývalý manžel zůstal v minulosti. Ztratila jsem manželství, ale získala klid a vedle sebe upřímného, hodného muže.