Když mi bylo deset let a mému mladšímu bráškovi teprve tři, náš otec nás opustil. Našel si jinou ženu, o které říkal, že je hezčí než naše maminka. Otec nám nechal byt v Praze, na který si s mámou před lety brali hypotéku. Dokud byli rodiče spolu, chodila jsem na dobrou základní školu, účastnila jsem se olympiád, navštěvovala kroužky a hrála jsem basketbal. Jenže po rozvodu se všechno obrátilo.
Maminka musela mít dvě práce najednou. Přes den uklízela v kancelářských budovách a večer spěchala pečovat o starou paní v našem domě. Ze základky v centru města jsem musela přestoupit na školu v naší čtvrti, abych to měla blíž domů. Basketbal jsem musela nechat, protože mamka mě po práci vždy nechávala doma hlídat brášku. Všechno se proměnilo. Nakonec jsem odmaturovala, šla jsem na Univerzitu Karlovu a po ukončení studií si našla práci. Obyčejné dětství, plné smíchu a pohody, jsem ztratila… zůstala mi jen vzpomínka na dávné časy.