Můj otec nás opustil a nechal maminku s obrovskými dluhy. Od té doby jsem přišel o právo na šťastné dětství.

Dobré zprávy

Bylo mi teprve deset let a mému mladšímu bráškovi Jaromírovi tři, když nás otec opustil. Našel si jinou ženu krásnější než naše maminka, aspoň tak to tvrdil. Otec nám nechal byt na panelovém sídlišti v Brně, který si kdysi pořídil na hypotéku.

Dokud byli naši spolu, chodila jsem na výborné gymnázium, jezdila na matematické olympiády, navštěvovala různé kroužky a hrála basketbal za místní klub. Jenže po rozvodu se všechno obrátilo vzhůru nohama. Máma, Lucie, byla najednou na všechno sama a musela si najít hned dvě práce.

Přes den uklízela kanceláře a večer spěchala, aby se postarala o starou nemocnou paní v sousedství. Musela jsem přestoupit na základku o několik ulic blíž, abych zvládla být s Jaromírem, když máma nebyla doma. Na basketbal jsem zapomněla máma mě po škole musela nechávat s bráškou a pro mě už nezbýval čas na tréninky. Domovem byl teď jen panelák a veškerý volný čas jsem trávila hlídáním Jaromíra.

Postupně jsem dospěla, odmaturovala, nastoupila na Masarykovu univerzitu a potom začala pracovat v bance, abych mohla mámě pomoci s placením účtů. Ty nádherné dny bezstarostného dětství jsem ztratila navždy, někde mezi zamračenými rány v tramvaji a zvoněním mobilu od šéfa.

Rate article
Add a comment