Bylo mi devatenáct, když mě požádal o ruku František, se kterým jsem v té době chodila už rok. Samozřejmě jsem věděla, že je to možná trochu brzy, že už nebudu moci tak často vyrážet s kamarádkami za zábavou, ale František se zdál být spolehlivý a hodný muž. Ze strachu, že už třeba nikoho lepšího nepotkám, jsem se nakonec rozhodla stát se jeho ženou.
Začali jsme spolu žít u jeho rodičů. Moji rodiče mají velký dům na kraji Brna. Dostali jsme tam celé podkroví jen pro sebe. Je třeba říct, že Františkovi rodiče nebyli žádní chudáci a v době naší svatby měl už František docela slušně placenou práci. Já jsem si mohla v klidu dodělat vysokou školu.
O dva roky později se nám narodila první dcera, Adéla. František byl nadšený, ale pak přišla potíž, kterou jsme nečekali. František ztratil práci. Jeho rodiče mu nabídli místo ve firmě, kde pracovala celá rodina, ale František je hodně samostatný, chce si všechno zařídit sám. Zrovna mu jeden známý nabídl práci v zahraničí, a tak František odjel.
Domluvili jsme se, že to bude jen na rok, abychom měli nějaké peníze do začátků, možná si něco koupili. Jenže když František okusil vyšší platy v cizině, vrátil se za rok domů a hned oznámil, že jede znovu, tentokrát na dva roky. Chtěl nám koupit byt v Brně a nebýt závislý na rodičích. Na jednu stranu to bylo obdivuhodné, na druhou jsem ale začala přemýšlet: co já a naše dcera? František slíbil, že přijede aspoň dvakrát třikrát za rok, a to i splnil. Ale takhle jsme to táhli dlouhých pět let. Byla jsem už tak osamělá, že jsem kolikrát nevěděla, co si počít.
Jednoho dne mi na Facebooku napsal muž, který byl o něco starší než já. Zahrnoval mě komplimenty, tvrdil, že jsem ta nejkrásnější a nejpřitažlivější žena. Tohle jsem od Františka už dlouho neslyšela. Psali jsme si měsíc a pak jsme se setkali. Při tom setkání se stalo vše. Podvedla jsem svého manžela. Ale bylo mi s ním tak dobře, že jsem se s ním ještě několikrát sešla. Jak už to bývá, dvě měsíce poté se František vrátil domů na dobro. Říkal nádherná slova, koupil mi byt v Brně. Začalo mě trápit svědomí. Přiznala jsem se, že jsem mu byla nevěrná, a to ne jednou. Co se pak stalo?
Manžel mě vyhodil z domu. Chtěla jsem jít za milencem, ale ten mi okamžitě řekl, že si mě vzít nemůže, vymlouval se na práci a na všechno možné. U něj jsem byla jen dočasná zábava. František už podal žádost o rozvod, dcera žije teď se mnou u mamky, ale František mi ji hrozí vzít. Je mi nesmírně líto, že jsem nepočkávala na svého muže a že jsem ho dokázala zradit
Někdy člověk pozná hodnotu toho, co má, až když to ztratí. Štěstí se nevyplácí pokoušet a opravdová láska si zaslouží trpělivost a důvěru.