Bylo mi devatenáct let, když mě požádal o ruku Petr Novák, se kterým jsem už rok chodil. Samozřejmě jsem věděl, že je to trošku brzy, a že už nebudu moct tolik vyrazit ven s kamarády a užívat si. Ale Petr vypadal jako opravdu spolehlivý a dobrý chlap. Bál jsem se, že už lepšího nenajdu, a tak jsem do toho skočil.
Začali jsme bydlet společně s jeho rodiči. Moji rodiče mají velký rodinný dům kousek za Plzní. Dostali jsme celé horní patro. Musím říct, že Petrovi rodiče rozhodně nebyli chudí, a když jsme se brali, dařilo se Petru v práci tak dobře, že jsem mohl v klidu studovat na univerzitě.
Po dvou letech se nám narodila první dcera, Monika. Petr byl štěstím bez sebe, ale pak přišla rána, kterou jsme nečekali. Petr přišel o práci. Jeho rodiče mu navrhli, ať nastoupí ve firmě, kterou vlastní, ale Petr vždycky chtěl být samostatný, a rozhodl se, že si poradí sám. Jeden známý mu nabídl práci v Německu. Petr kývl.
Domluvili jsme se, že tam pojede jen na rok, aby vydělal peníze, abychom mohli žít a možná si něco pořídit. Jenže když poznal, jaké to je mít pořádné peníze, za rok se sice vrátil, ale oznámil mi, že jede zase pryč, tentokrát na dva roky. Prý nám koupí vlastní byt v Plzni, ať nejsme pořád v domě u rodičů. Jeho snahu chápu, ale co já a dcera? Petr slíbil, že přijede aspoň párkrát za rok. To taky dodržel. Nakonec se jeho výdělky protáhly na dlouhých pět let. V té době už jsem byl tak zoufalý, že jsem toužil jen po společnosti a blízkosti muže.
Jednoho dne mi napsal přes Facebook nějaký muž, o pár let starší než já. Začal mě zahrnovat lichotkami, tvrdil mi, že jsem nádherný, že po mně touží. Od Petra jsem tohle neslyšel už od svatby. Psal jsem si s ním měsíc, pak jsme se sešli. A stalo se to, co jsem neplánoval. Zradil jsem Petra. Ale cítil jsem se tak dobře, že jsme se ještě několikrát sešli. Jak už to tak bývá, dva měsíce nato se Petr vrátil domů, tentokrát už definitivně. Říkal krásná slova, koupil nám byt za půl druhého milionu korun. Měl jsem výčitky svědomí. Nakonec jsem se mu přiznal, že jsem ho podvedl, dokonce víckrát. A co bylo dál?
Petr mě vyhodil. Chvilku jsem uvažoval, jestli bych nemohl být s tím milencem, ale ten se hned začal vymlouvat na práci, že nemá čas, že to nejde. Došlo mi, že jsem byl pro něj jen chvilková záležitost. Petr už zažádal o rozvod, dcera teď bydlí se mnou u mých rodičů, ale Petr vyhrožuje, že si ji vezme k sobě. Moc se stydím, že jsem nevydržel a zradil takového člověka Teď už vím, že trpělivost a důvěra jsou nejdůležitější. Rány na srdci se hojí déle než ty na těle.