Během jediného okamžiku jsem ztratila jak sestru, tak manžela. Pro mě už tito lidé neexistují.
Nejvíc mě v této situaci rozčiluje reakce mé matky. Připouští, že sestra „se zachovala špatně“, ale uráží se, že s ní nechci mluvit. Její jediný argument je: „Vždyť přece nejste cizí.“ Bylo by lepší, kdybychom cizí byly – alespoň by to tak nebolelo.
Se svou mladší sestrou Terezou jsem vždy vycházela skvěle. Samozřejmě, občas jsme se pohádaly, ale rychle jsme se usmířily. Čím jsme byly starší, tím méně mezi námi bylo konfliktů.
Dělil nás jen jeden rok věkového rozdílu. Proto jsme byly vždycky na stejné vlně, dokonce jsme měly i stejné kamarády. Nikdy jsem si nevšimla, že by se Tereza snažila mi přebrat nějakého přítele – náš vkus byl úplně odlišný.
Když se v mém životě objevil Jakub, bez váhání jsem ho představila své sestře. Trávila jsem s Terezou hodně času, takže pro mě bylo důležité, aby si s Jakubem rozuměli. Rychle si našli společnou řeč, ale nikdy jsem na tom neviděla nic podezřelého.
Vzali jsme se a přestěhovali se do Jakubova bytu. Tereza nás často navštěvovala, někdy se svým přítelem, se kterým – alespoň jsem si to myslela – plánovala svatbu. Ale později se rozešli a sestra začala chodit sama.
Nebála jsem se, když jsem se vrátila z práce domů a našla Terezu a Jakuba, jak spolu pijí čaj v kuchyni. Co bylo na tom divného? Sestra přišla na návštěvu, já ještě nebyla doma, tak na mě počkala. Jakub, jako slušný člověk, jí nabídl čaj. Všechno vypadalo normálně, nic podezřelého.
Až do dne, kdy jsem se vrátila domů v ten nejméně vhodný okamžik. Přistihla jsem svého manžela a sestru v situaci, která nenechávala žádné pochybnosti. Nemusela jsem se ani ptát: „Co se to tu děje?“ Všechno bylo jasné.
Později se ukázalo, že už rok se „milovali“ ve všech významech toho slova, tajně se scházeli za mými zády, a já jsem nic netušila. Ale kdo by si pomyslel, že mi něco takového udělají právě dvě osoby, které mi byly nejbližší?
Pak přišel rozvod a moje stěhování do pronajatého bytu, protože jsem se nechtěla vracet k rodičům. Nechtěla jsem mít žádný kontakt ani se svou sestrou, ani s bývalým manželem. Od rodičů jsem se dozvěděla, že plánují svatbu a už spolu bydlí. Myslím, že si budou dobře rozumět – jsou jeden pro druhého jako stvoření.
Nejvíc mě na celé situaci udivuje postoj mé matky. Samozřejmě, do určité míry Terezu pokárala: „Tohle se nedělá, Terezo, to není správné.“ Ale ode mě očekává, že si se sestrou obnovím kontakt.
Její hlavní argument zní: „Vždyť přece nejste cizí.“ A právě v tom je problém – nejsme cizí. Kdyby to byla nějaká cizí žena, nebolelo by to tak moc. Lhali mi dlouhou dobu, a teď mám dělat, že se nic nestalo?
– Ale to je láska, srdci neporučíš – snažila se mě přesvědčit matka.
Kdyby to byla tak velká láska, mohla za mnou přijít a říct: „Podívej, situace je taková – miluji tvého manžela a on miluje mě. Pojďme si o tom promluvit a něco s tím udělat.“ I tak by to bolelo, ale aspoň bych to pochopila. Takhle se ale cítím, jako by mě někdo plivl do tváře.
Neomlouvám svého manžela – zachoval se jako naprostý ničema. Ale nikdo mě nenutí s ním zůstávat v kontaktu. Prostě jsem ho vymazala ze svého života. Jeho nevěra ve mně spálila všechny pozitivní pocity.
Kdyby se matka nevměšovala, už dávno by mě to přestalo bolet i ohledně sestry. Ale matka mi neustále připomíná Terezu. Nedávno mi vyčetla, že jsem sestře nepopřála k narozeninám – podle ní je to přinejmenším neslušné. Ano, neslušné. A spát s manželem vlastní sestry je naprosto v pořádku?
Matka stále nechápe, že problém není v tom, že mi sestra „vzala“ manžela. Kdyby on nechtěl, nikdo by ho neodvedl. Problém je v tom, že bez jakýchkoliv výčitek svědomí spala s mým manželem v mém domě, a pak se mi podívala do očí a dělala, jako by bylo všechno v pořádku. To je skutečná zrada. A tu nikdy neodpustím.
