Můj manžel nemá rád, když ho přistihnu v nějaké trapné situaci pořád se bere za velkého drsňáka, no ne? A tak jsem opatrně nakoukla do koupelny, užila si pohled a rychle se zašila za roh… Vážně jsem měla co dělat, abych se tam nerozechrámala smíchy:
Když jsi hodný kocourek řekni mňau!
Když jsi výborný kocourek řekni mňau
Když jsi můj nejoblíbenější kocourek řekni mňau!
Můj Tomášek si tam tiše prozpěvoval a mezitím omýval naši kočku. Běžně naše bestie vypadala, že by nás všechny vykosila drápy, tesáky a hlas jak traktor, ale tentokrát… jestli jí lichotilo to zpívání, nebo byla v šoku, kdo ví.
My ti umyjeme zádíčka řekni mňau
My ti umyjeme pacičky řekni mňau
My ti umyjeme ocásek řekni mňau
Mňau, pípl potichu náš zvířecí chlapec.
Za stěnou jsem se málem složila… Dodnes truchlím, že jsem to nenatočila, ačkoli upřímně, s takovým matrošem bych doma zřejmě nepřežila.
Nelíbí? Tak počkej, zazpívám ti něco jiného…
Mňau.
Tomášek na chvíli zmlkl a pak potichu začal pěvecky pěnit našeho kocoura:
Zase déšť mi kreslí na zamlžené okno
Tvojí smutnou siluetu, Madono
Slzy mi tekly po tvářích ale ne smutkem, to byla radost ze suprové grotesky!
A najednou mi bliklo, že mně manžel snad nikdy nezazpíval, no dobře, žádná romantika, ale jinak má milión předností! A kocourovi? Tomu vyhrává celá óda o lásce a náklonnosti. Být to trochu méně vtipné, byla bych asi i naštvaná.
Mezitím se naše pelíšková Madona znovu tiše ozvala: Mňau…, tak Tomáš vzal další song rozjel tu naši Křídla z peří z Dětí z Bullerbynu. Tohle už jsem nedala a radši jsem se tiše odplížila do obýváku, protože sprchová show vrcholila a manžel už chystal ručník.
Ještě jsem pořádně nevychladla, když se z koupelny ozvalo:
Ťuk ťuk televize,
Ťuk ťuk televize,
Ťuk ťuk televize…
A v tu chvíli jsem to už nevydržela a ze svého úkrytu doplnila:
A uvnitř Fixíci dva!
Smích mě odplazil na gauč a málem jsem se udusila. Co zpívali dál, už nevím, protože jsem chytla záchvat až do škytavky.
Za chvíli přišli dva notně uražení samci, koukli na mě způsobem tos přehnala a demonstrativně odešli na kuchyň. Kocour i Tomáš mě počastovali ublíženým pohledem no a co, já se radši zabořila do polštáře a nahlas už ani nepípla, protože bych je dorazila.
No prostě, v naší domácnosti se kdysi včera večer rozjely neplánované kocouří serenády, za které by se nemusel stydět ani Karel Gott, a na památku nám vzpomínka zůstane až do dalšího koupání.