Můj manžel neměl rád mé kypré tvary a opustil mě kvůli štíhlé ženě, ale po pěti letech jsme se znovu potkali.

Dobré zprávy

Poté, co jsem porodila, trochu jsem se zakulatila. Váha sice extra nevyskočila, ale… Manžel začal natahovat obličej, že je to hrozné a že už nikdy nic nebude jako dřív.

Místo, aby mi řekl: To je v pohodě, Miluško, jsi pořád ta nejlepší, a počkal, až se dám dohromady, vzal roha. Odešel tak svižně, že jednoho dne už se nikdy nevrátil. Zůstala jsem s dítkem v náručí, detaily si odpustím, je to jasné jako facka.

Nakonec mě nebavilo utápět se v sebelítosti, sebrala jsem síly a vrátila se do života. Pořídila jsem si psa jménem Bára a začala s ním ráno běhat do parku. Nutila jsem břicho makat. Psychicky to byla makačka, ale alespoň jsem si čistila hlavu od temných myšlenek. Na cvičení jsem si zvykla a když jsem sehnala práci, zapsala jsem se do fitka.

Na rozdíl od trenéra ve zdejším sportovním klubu byl trenér ve fitku fakt milý a trpělivý člověk. Po pár letech pravidelné návštěvy se nejen že mi vrátila postava, ale místy jsem ji dokonce vylepšila))) Aspoň o polovinu! Zase jsem se měla ráda, líbilo se mi moje nové tělo.

Jednou, když jsem se vracela domů s taškou na cvičení v teplákách, spatřila jsem před vchodem svého bývalého manžela. Kytky a bonboniéru svíral jak první rande… Vypadá to, že zvoní na byt, ale náš syn mu neotevírá. V tu chvíli mi došlo, že teď mám šanci splnit sen všech chronicky opuštěných

Nechat ho zalitovat a utopit v slzách viny. Hodila jsem ruce za hlavu, pětkrát si dřepla, narovnala poprsí a vykročila k němu

A víte, co mi řekl? Slečno, bydlíte vůbec v tomhle baráku? Můžete mi otevřít dveře?

Hořce jsem se rozesmála, schovala tvář do dlaní a s nepopsatelným triumfem ustoupila stranou … Řekla jsem něco směšného?” rozčílil se náhle. Co to jako bylo? Víš, když jsme stáli v zasedačce na radnici a přísahali si věčnou lásku a ochranu… Otočila jsem se na něj s kamennou tváří: Ještě pořád se směju!

Zíral na mě. Máš deset vteřin na to, abys zmizel z tohohle dvora, oznámila jsem mu bez špetky legrace. Můžu aspoň vidět syna? žadonil. Padni vypadni pryč! Otočila jsem se a dívala za ním, jak se furt ohlíží…

Ale bylo to k ničemu. Sny se fakt plní, když se člověk rozhodne…

Rate article
Add a comment