Můj muž si myslí jen na sebe. Sní všechno, ani na syna nenechá ani kousek.
Martine, kam se poděly banány? ptám se manžela s unaveným tónem v hlase.
Snědl jsem je, měl jsem na ně chuť, odpoví s ledovým klidem.
Nemohl jsi nechat aspoň jeden na svačinu pro Vítka?
Děláš z toho vědu. Vždyť v obchodě jich mají dost.
Tak běž a nějaké kup.
Mám dnes zápas v nohejbalu. Jak bych teď mohl někam jít?
Tohle je u nás doma pořád dokola: tvaroh, sušenky, jablka. Jídlo někdy schovávám, protože s takovým tátou bych se bála, že Vítek bude mít hlad.
Jsme spolu pět let. Náš syn brzy oslaví druhé narozeniny. Máme hypotéku na byt, takže penězi se musí opravdu šetřit. Martin si myslí, že je hlavou rodiny, protože nám zařídil střechu nad hlavou. Pravda je ale taková, že prodal svůj starý garsonku, aby byla aspoň nějaká záloha a moji rodiče nám výrazně pomohli taky. Máma říká, že Martin je sobec. A já s ní v duchu souhlasím.
Jednoho dne jsme doma chystali narozeninovou oslavu. Vařila jsem a pekla pro hosty, zatímco Martin se pořád motal v kuchyni a ochutnával všechno, co mu přišlo pod ruku. Nejhorší bylo, že sáhl i na dort. Nechala jsem ho na balkoně, protože v ledničce nebylo místo. Když jsem ho přinesla dovnitř, abych ho mohla začít krájet, zjistila jsem, že zezdobeného dortu už zbývá jen polovina a čokoládová poleva je rozpáraná. Umíte si představit ten pocit trapnosti!
A to se nestalo poprvé. Ano, plat Martin domů přináší, ale přece bychom se mohli trochu zamyslet nad tím, jak to rozumně rozdělit. Jeho věčná výmluva je: Koupíme to znovu, neřeš to! O mě už dávno nepečuje, ale jak může být lhostejný k vlastnímu dítěti? Peněz máme tak akorát a jídlo, které jsem plánovala na týden, zmizí za pár dní.
Proč na něj pořád něco máš? Je to chlap, ať jí! Vydělává peníze! Ty mu radši víc uvař! zastává se ho tchyně.
Jenže ať uvařím cokoliv a jakkoliv moc, stejně nikdy není dost! Sní všechno, co v domě najde. O nějakém navyšování rozpočtu nemůže být ani řeč musíme platit hypotéku, kupovat věci do domácnosti, oblečení a všechno ostatní.
Nakonec jsem Martinovi řekla: Jestli to ještě jednou uděláš, rozvedu se s tebou. Byt rozdělíme a každý půjdeme svou cestou! Urazil se, šel si postěžovat své mamince. Tchyně se mnou od té doby nepromluví. A já? Myslím, že mám pravdu. Co bys dělal ty na mém místě?