Můj manžel mi neustále dává za vzor svou maminku.

Dobré zprávy

Tahle situace je v Česku skoro folklór. Vdala jsem se ve 25 letech. O rok později jsem porodila dceru. Všechno bylo v cajku. Jenže postupem času začal můj manžel vtipkovat, že jsem líná. Jakože jsem seděla doma na rodičovské, moc toho neudělala, a když už jsem začala chodit do práce, přišla jsem domů s platem menším než on. On, pán tvorstva.

Kdo by to byl čekal říká se, že po svatbě se pozná hlavní vliv tchyně na synáčka. Možná jsem měla tušit, že je něco špatně, ale byla jsem slepá a hlušší než Švejk na vojenské cvičení.

Můj muž pořád básnil o své matce. Pro něho byla svatá. Makala na zahradě, dělala účetnictví, zvládala dva potomky a ještě vařila svíčkovou prostě česká superhrdinka. Jenomže já? Pracovala jsem na směny a na plný úvazek.

Marně jsem se snažila být jako ona. Pomáhala jsem jí v kuchyni s bramborovým salátem, na zahradě při rytí, uklízela jsem po ní a k tomu řešila domácí úkoly s malou Aničkou. Jenže starosti neubývaly. V práci samé úkoly, plat skoro jako drobné na lístek na tramvaj. Dělala jsem přesčasy a trpěla. Byla jsem na manželovi závislá hlavně finančně. On si mě dobíral a já dělala, že nic neslyším, protože jsem nechtěla být “rozvedená matka” a připravit naši Aničku o tátu.

Ale znáte to čím víc člověk dovolí, tím víc mu vlezou na hlavu a ještě si tam udělají piknik. Vysvětlovala jsem mu jednoho večera, že jsem z práce k smrti unavená a nemůžu chodit ještě někam na brigádu. On přišel s nápadem, že tedy bude doma odvádět na domácnost jen tolik peněz, kolik já, a zbytek si bude šetřit na knížku. Jakože spravedlivé. To byla poslední kapka.

Došlo mi, že takhle dál to nepůjde. Už jsem měla plné zuby jeho kibicování, moralizování a nekonečných srovnávání s tchyní. Zlom nastal, když prohlásil, že pokud si nenajdu “pořádnou” práci, odstěhuje se zpátky k mamince. Upřímně držela jsem se té představy jako klíště. Jenže trvalo mi tři dlouhé roky, než jsem ho tam opravdu poslala. Našla jsem si díky kamarádce mnohem lépe placenou práci. Nechci popisovat, co jsem během té doby všechno překousla. Rozvedli jsme se! Bylo kolečko rozdělování majetku, výměna bytů a samozřejmě hádky ohledně toho, čí je mixér.

A teď? Žiju si v klidu. S Aničkou. Bez manžela a bez jeho komentářů.

Mám svůj vlastní byt v Brně, práci v knihovně, kterou opravdu miluju. Není to vila v Dejvicích, ale mám všechno, co potřebuju. Akorát moje rodinka dává dohromady “akční plán”, jak mě znovu vdát. Prý jsem chudák rozvedená, která bez chlapa nikdy nebude šťastná. A proč vlastně? Jednoho muže jsem už doma měla… Možná bych si měla na čelo přilepit cedulku: “Mladá, hezká, zcela nepolíbená nápadem na další rande. Šťastná s dcerou a nehodlám to měnit. Můj exmanžel je taky v pohodě konečně si může užívat své maminky naplno.”

Rate article
Add a comment