Smířila bych se s tím, kdyby nebylo jeho posledního prohlášení.
Pomoc, potřebuji radu. Vůbec nevím, co mám dělat, je mi 35 let. S manželem jsme manželé asi 10 let. Zamilovali jsme se do sebe hned, jak jsme se poznali. Začal se mi dvořit, domlouval mi každodenní schůzky , bral mě do restaurací, dával mi květiny. O měsíc později jsme se vzali, nemělo smysl to odkládat, říkali jsme si. Láska je to nejdůležitější. Přestěhovala jsem se k němu, nenechal mě tehdy pracovat, říkal, že žena by neměla pracovat vůbec, říkal – odpočívej, miláčku, udělám pro tebe všechno. V průběhu let vášeň opadla. Do popředí se dostaly domácí problémy.
Začal tím, že říkal, že máme doma špínu, i když jsem každý den všechno uklízela. Pak se mu přestalo líbit, jak vařím, že jeho máma vaří lépe , i když k mámě často nejezdil. Skončilo to tím, že říkal, že jsem stará a že jsem se zanedbávala. Tak jsem mu to řekla.
-Promiň mi, miláčku, nemůžu ráno běhat, zdraví mi to nedovoluje. Každopádně od prvního dne, kdy jsme se potkali, vážím stejně jako teď.
A třešničkou na dortu bylo, že neutrácím jeho peníze rozumně.
-Ušetřím každý cent z tvých peněz, které mi dáváš na potraviny. Není jich dost ani pro naše děti. A ty říkáš, že utrácím za sebe, že nemám na kalhoty v pepcu. A to ty jsi mi zakázal pracovat, chceš mě tím teď zatěžovat?
Šla jsem za kamarádkou. Abych si to vyříkala. Řekla mi, ať toho nechám. Mám samozřejmě byt po tátovi. Ale já nevím, co mám dělat. Kdo by mě chtěl? Jen kamarádka říká, že jsem krásná, ale manžel mi pořád říká ‘ošklivá’. Nevím, co mám dělat, věřím mu. A odejít nemůžu, už jsem stará a nikdo mě nebude chtít.
