Můj manžel a já jsme se pořádně pohádali kvůli pyžamovým večírkům.

Dobré zprávy

Já a můj manžel jsme spolu už deset let, z toho šest let jsme oficiálně manželé. Za tu dobu jsme se stali dvakrát rodiči náš starší syn má devět let a ten mladší je teprve pětiměsíční miminko.

Bydlíme ve dvoupokojovém bytě, který jsem zdědila po své babičce. Je to starší byt, ale je opravdu náš.

Teď bude mít náš syn oslavu narozenin. Rozhodli jsme se slavit doma, protože momentálně nemáme moc peněz nazbyt. Právě v tu chvíli vznikl mezi námi problém. Moji příbuzní přijít nemůžou, ale příbuzní mého manžela se chystají k nám všichni najednou, a ještě mají v plánu u nás přespat. Kam je mám všechny uložit?

Na takové hosty nejsem zvyklá. Přátelé nebo rodina obvykle přijdou na návštěvu na pár hodin a pak jdou domů. Když už opravdu chcete zůstat u nás ve městě, vždyť hotely jsou otevřené pořád.

Kvůli tomu jsme se pohádali, dokonce jsme přemýšleli, že budeme nějakou dobu žít každý zvlášť. Proč jsem v tomhle tak zásadová? Především, moji tchán a tchyně nejsou zrovna pečliví s hygienou sprchují se maximálně jednou týdně. Dokážete si představit, co by bylo cítit v našem bytě, kdyby tu přespali? A mám doma děti! Navíc bydlí nedaleko, tak proč by museli zůstávat přes noc? Mám pravdu?

Manžel je přesvědčený, že to bez něj nezvládnu. Tak uvidímeAle když se blížil den oslavy, rozhodla jsem se, že tentokrát ustoupím, aby měl náš syn krásné narozeniny a manžel radost, že jsou všichni pohromadě. Připravila jsem pokoj co nejpohodlněji a koupila do koupelny nové ručníky i voňavé mýdlo. Oči jsem trošku přimhouřila možná hlavně kvůli sobě.

První večer byl trochu hektický, děti všude, hlasy, zmatky a tři dny později byl byt naruby a já už dost unavená. Ale pak jsem v noci slyšela, jak se z obýváku ozývá dětský smích a tiché vyprávění, a došlo mi, že určitě budou existovat horší věci, než je pár dní nepořádku a ruchu.

Když rodina odjela, byt voněl po domácím koláči a mírně po dětské radosti. Trochu nečekaně jsem měla pocit, že se tam vešlo něco navíc nový kus odvahy, možná špetka smíření, ale hlavně další společná vzpomínka, kterou už nám nic nevezme. A možná jsem svému muži konečně dokázala, že zvládnu víc, než si myslí ale hlavně, že spolu zvládneme všechno.

Rate article
Add a comment