Dneska jsem měl večer plný vzpomínek. Jmenuji se Marek Novotný a dnes jsem se v duchu vrátil k jednomu starému přátelství k Petrovi. S Petrem jsme vyrůstali v jednom činžáku v Hradci Králové. Jako kluci jsme vždycky po škole lítali venku, kopali míč na hřišti za domem a hráli kuličky. S holkama jsme to v pubertě vůbec nebrali vážně. Spíš nám šlo o to, abychom vypadali dobře před klukama v partě. Nechtěli jsme si před nimi udělat ostudu.
Potom já šel na vojnu Petr měl tu kliku, že se mu podařilo vyhnout. Po vojně jsem nastoupil do práce do místní fabriky a brzy se oženil. S manželkou jsme spolu byli deset let, máme dvě děti, ale nakonec jsme zjistili, že jsme se jeden druhému odcizili. Pořád jsme se hádali a nakonec bylo jasné, že spolu dál být nemůžeme. Rozvedli jsme se.
O dva roky později, když jsem už žil sám, potkal jsem náhodou Petra ve frontě na rohlíky v pekárně. Byl to divný moment Petr hodně přibral, vypadal unaveně. Šli jsme spolu na kofolu a povídali si. Zjistil jsem, že se taky rozvedl a hledal novou ženskou. Uplynul rok a já si po čase taky našel partnerku Janu. Vzali jsme se.
Po nějaké době jsem znovu narazil na Petra v hospodě na Malém náměstí. Ukázalo se, že taky není sám našel si partnerku. Ale jeho žena mi byla nějak nesympatická. Byla silnější postavy, ale hlavně působila dost rezignovaně.
Zeptal jsem se: Co tě na ní tak zaujalo?
Petr mi s typickým smíchem řekl: Je skvělá hospodyně, výborně vaří, pořád tu mám naklizeno. A hlavně nechává mě v klidu. Můžu si dát v hospodě pivo s klukama, koukat v obýváku na fotbal a ona nic nenamítá. Je prostě ideální ženská. Nikoho neomezuje, nevyčítá.
Byl jsem překvapený. Přiznám se, že pro mě je manželství o úplně něčem jiném. Jistě, je fajn mít doma uklizeno a na stole teplý gulášek. Ale hlavní je pro mě to, že se s partnerkou máme rádi, že se na sebe můžeme spolehnout a rozumíme si.
Pro Petra je nejdůležitější, že má klid, klid na svoje pivo a kamarády. A já zase toužím po blízkosti, sdílení zájmů, po tom, abychom s Janou táhli za jeden provaz. Baví nás třeba vařit spolu svíčkovou a také uklízet byt. Přemýšlím, že v tom asi spočívá základ úspěšného vztahu když oba míříte stejným směrem, jako dvojice na kole. Když oba šlapou jedním směrem, jede se lépe a cíl je na dosah.
Co si o tom myslíš ty? Je lepší klid a pohoda, nebo společnost a láska? Možná je v každém vztahu důležité něco jiného. Ale já bych nemenil.