Můj bývalý se zčistajasna objevil v sobotu odpoledne s obřím pugétem květin, luxusními čokoládami, t…

Dobré zprávy

Můj bývalý se zjevil jedno sobotní odpoledne s obřím pugétem růží, luxusními pralinkami, taškou tajemných dárků a tím úsměvem, který jsem neviděla už měsíce. V duchu jsem si říkala, že asi přijel s omluvou nebo že si chce promluvit o těch našich dosud neuzavřených účtech. Byla to docela zvláštní situace, vzhledem k tomu, že po rozchodu byl ke mně studenější než led v mrazáku v době, kdy na elektriku dávají akci.

Vešel dovnitř a rozjel monolog plný toho, jak hodně o všem přemýšlel, jak mu chybím, že jsem prý žena jeho života a že si uvědomil své kruté chyby. Chrlil ty věty rychlostí, jako by je předtím trénoval před zrcadlem. Já jen mlčela a poslouchala nevěděla jsem, odkud se najednou bere tolik citu po měsících ledového ticha. Najednou mě objal a povídá, že bychom měli získat zpět to, co je naše.

Rozbalil přede mnou parfém, stříbrný náramek a krabičku s dopisem. Celé to bylo jako vystřižené z české telenovely, jen s menším rozpočtem. Začal mi s vážností vysvětlovat, že si zasloužíme druhou šanci, že se prý mění a chce dělat věci správně, tentokrát opravdu. Trochu jsem se začala ošívat bylo toho nějak moc, až to zavánělo pastí. Mimochodem, tolik pozornosti jsem od něj nezažila ani v dobách, kdy jsme byli ještě v páru.

Pravda se ukázala, když jsem ho posadila ke stolu a zeptala se výstižně, co tedy vlastně chce. Najednou se začal zamotávat. Prý má malý bankovní zádrhel, nutně potřebuje můj podpis na úvěru pro podnikání, které bude pro nás oba, a že chybí už jen jeden podpis: ten můj.
A tak jsem pochopila, proč přišel s tolik lásky a dárků.

Řekla jsem mu na rovinu, že nic podepisovat nebudu. V tu chvíli mu zamrzly rysy na obličeji úsměv šel k čertu, hodil růže na stolek a začal na mě ječet, proč mu nedůvěřuju, že je to životní šance. Mluvil, jako bych mu dlužila světelný rok svého života. Měl tu drzost říct, že jestli ho ještě chci zpět, tak mu musím pomoct. Celá ta idylka se rozpadla rychleji než pivo po prvním kole v hospodě.

Když pochopil, že se mnou nehne, zkusil to s jiným přístupem. Začal bědovat, že bez té půjčky je v koncích, a že když mu podepíšu úvěr, oficiálně se ke mně vrátí a všechno začneme znovu. Řekl to s totální drzostí, míchal usmiřování s žádostí o finanční injekci jak strouhanku do sekané. Tehdy mi definitivně došlo, že celá tahle show dárky, květiny, zamilovaná slova je jenom kulisa pro jeho podpisovou akci.

Když jsem mu naposledy zopakovala, že podepisovat nebudu, začal si sbírat zpátky svoji kořist: pralinky, parfém, dokonce i náramek. Květiny nechal ležet na zemi, prý ať z nich mám aspoň radost. Při odchodu mě tituloval nevděčnicí a pronesl, ať pak neříkám, že nezkusil zachránit vztah. Práskl dveřmi jako by třískal účtem za elektřinu v Praze.

Usmíření? Vešlo se to přesně do patnácti minut klasický český rekord.

Rate article
Add a comment