Můj bratr mi kdysi způsobil velkou bolest, ale teď potřebuje mou pomoc. Navzdory námitkám celé rodiny cítím, že bych mu měl pomoci, protože je to přece můj vlastní bratr.

Dobré zprávy

Zatímco jsme s mamkou připravovali večeři na památku našeho zesnulého otce, chování mého bratra Radka všechny dokonale zaskočilo. Radek totiž makal už přes patnáct let v Německu a domů za tu dobu zabloudil sotva dvakrát, a teď se s velkou pompou vrátil přesně devátý den po tátově skonu. Tvářil se, jako by snědl citron, a hned chtěl vědět, kde máme různé důležité věci, a začal nám rozhrabávat všechno v domě rodičů.

Kuchařka jen zvedla obočí bylo jasné, že tohle hnízdo už dávno opustil, kdežto má sestra Zdislava se doma starala o tátu i mámu. Ale Radek zjevně nepřijel oplakávat tátu o to měl starost jinou: pátral tu po něčem nemožně důležitém. Zdislava byla v šoku, myslela si, že přijel podpořit rodinu, a místo toho zažil rodinnou detektivku.

Ovšem o nějakou oporu rozhodně nešlo. Radek začal rozebírat, kdo má vůbec právo na co, a vyhlašoval, že mu vlastně všechno patří. Vytáhl nějaké papíry, kde údajně rodiče na něj přepsali komplet majetek už před dvaceti lety. Navíc Zdislavu nutil cítit se provinile, že se snaží přivlastnit si jeho barák. Není divu, že z domu nakonec odešla s brekem, a s ní i další příbuzní, kteří nad Radkovým chováním zůstali stát s otevřenou pusou.

Přes tu šílenou atmosféru se Radek držel doma ještě celý týden, mezitím vyměnil zámky, přidal na dveře i okna bezpečnostní mříže a pak se spokojeně vrátil za svou ženou. O něco později volal soused z jeho paneláku v Drážďanech a přišel s nemilou zprávou: Radek onemocněl a podle lékařů to nevypadá moc nadějně. Čekal ho zdravotní propad, skoro jako svého času našeho tátu. Když se to Radkova paní dozvěděla, byla přesvědčená, že by se Radek měl vrátit do Česka, protože doma ho stejně už nikdo nechce opečovávat.

Jenže Zdislava má na rodinu srdce jako hrad. Přestože jí Radek tolik ublížil, v duchu pořád věří, že je to její bratr, a že o něj má pečovat. Zato její dcera Klára bije na poplach, protože se bojí, že si mamka kvůli nevděčnému Radkovi úplně zničí život. Konfrontuje Zdislavu a staví ji před těžkou volbu: připomíná jí, že má také vnoučata a Klára s dětmi mají babičku opravdu moc rádi. Na nás už čas skoro nemáš, mami! posteskne si Klára.

Zdislava je teď rozpolcená jak jarní aprílové počasí. Bratrovi ji je líto a nechce ho nechat na holičkách, ale zároveň chápe pohled vlastní dcery. A tak stojí v kuchyni, zamyšleně míchá bramborovou kaši, v duchu přemítá o životě a řeší, pro koho by teď vlastně měla být hlavní oporou. Co je větší vítězství: rodinná loajalita, nebo špetka zdravého rozumu?

Nakonec si říká, že by stálo za to poradit se aspoň s kočkou Maruškou, protože ta má vždycky nadhled ale Maruška naštěstí v klidu spí na kredenci.

Rate article
Add a comment