Monika se přestěhovala daleko od svých rodičů, do jiného města. Tam studovala, aby získala vzdělání. Po absolvování poznala muže, za kterého se provdala. Její sestra, Ludmila, zůstala s rodiči. Už byla dvakrát vdaná a dvakrát rozvedená. Zůstali jí dva synové. Monika žila s manželem v bytě, který manžel zdědil po své babičce. Začátky nebyly jednoduché často měli málo peněz, navíc s malým dítětem v náručí. Později se ale situace zlepšila. Podařilo se jim našetřit nějaké peníze a koupili si dvoupokojový byt. Ten zrekonstruovali a začali ho pronajímat.
Čas plynul. Jejich dcera vyrostla a rozhodla se studovat zdravotnickou školu. Monika s manželem plánovali, že jí darují právě ten pronajímaný byt, až se jednou vdá.
Mezitím dcera Ludmily nastoupila na vysokou školu. Ludmila a rodiče začali Moniku prosit, jestli by nemohla neteř alespoň dočasně ubytovat v onom bytě, který pronajímali.
Monika sestře nemohla říct ne. Neteř studovala a brzy si našla práci v kavárně. Po půl roce si našla přítele, který ji po půlroční známosti požádal o ruku. Navíc byla neteř, Karolína, těhotná. Monika tehdy sestře oznámila, že pokud její neteř zakládá rodinu, měla by si najít vlastní bydlení. Mladý pár slíbil, že si nové bydlení najde. Po měsíci Karolína zavolala tetě s prosbou, zda ještě mohou zůstat do svatby, že se po ní odstěhují.
Mezitím i Moničina dcera našla přítele, ale kvůli těhotné Karolíně ji nechtěli vyhodit z bytu.
Svatba proběhla a Karolína porodila dítě. Po svatbě Monika rodině řekla, že je čas najít si jiné bydlení, protože byt patří její dceři, která se také bude vdávat. Karolína i nadále vymýšlela důvody, proč nemůže odejít nebyly volné byty, dítě bylo nemocné nebo se vyskytly jiné obtíže. Nakonec změnila číslo a přestala komunikovat i otevírat dveře. Moničin manžel dokonce přišel osobně, a po jeho návštěvě Ludmila tvrdila, že její dcera kvůli stresu ztratila mléko.
Trpělivost Moniky a jejího muže došla a s velkým rozepřením rodinu z jejich bytu nakonec vystěhovali. Rodina další dva roky s Monikou nemluvila a vyčítala jí, jak mohla být tak bezcitná a vyhodit neteř s malým dítětem na ulici.
Z tohoto příběhu plyne, že laskavost je krásná vlastnost, ale je důležité umět také nastavit hranice. Pokud nechráníme svoje i rodinné potřeby, můžeme sami sobě i druhým víc uškodit, než pomoct.