Monika dala na radu své rodiny a pustila svou neteř do bytu. Netušila však, jak dramaticky to pro ni všechno skončí.

Dobré zprávy

Monika se přestěhovala daleko od svých rodičů, až do Brna. Tam se pilně učila, aby získala pořádné vzdělání. Po promoci potkala jednoho sympaťáka, vzali se a začali spolu žít. Její sestra, Božena, ale zůstala doma u rodičů v Olomouci. Ta se stihla dvakrát vdát a dvakrát rozvést zůstali jí dva synové, kteří přežili všechny rodinné kotrmelce stejně s klidem, jaký mívají štamgasti po pátém pivu.

Monika se svým mužem bydlela v paneláku, který její muž zdědil po babičce. Upřímně řečeno, začátky nebyly růžové často jim v peněžence zbývalo jen na rohlíky a tavený sýr, a k tomu ještě s malým dítětem v náručí. Tedy, aspoň že nebyli sami! Časem si polepšili, rozumně šetřili, až koupili vlastní dvoupokojové bydlení. To pak s láskou zrekonstruovali (a taky si při tom málem vyměnili manžela za vrtačku) a začali ho pronajímat. Léta plynula jako pivo na pivním festivalu. Jejich dcera Veronika vyrostla v slušnou holku a šla na zdravotnickou školu. Monika s mužem plánovali, že jí ten pronajatý byt darují, až se vdá.

V mezičase se Boženina dcera, Anežka, dostala na univerzitu. Božena i dědeček s babičkou začali Moniku přemlouvat, jestli by Anežka nemohla na chvíli bydlet v tom dvoupokojáku. Co s tím, krev není voda, Monika nemohla odmítnout.

Anežka tedy studovala, potom brigádničila v kavárně a během půl roku tady potkala kluka, který ji požádal o ruku. A do toho otěhotněla. V tu chvíli Monika už svatosvatě oznámila sestře, že pokud se Anežka chystá na rodinný život, měla by si hledat jiný byt. Mladý se dušovali, že hned jak to půjde, odejdou. Jenže měsíc utekl a Anežka volala, jestli by přece jen nemohla zůstat o trochu déle prý do svatby.

Veronika si zatím našla taky frajera, ale nikdo neměl to srdce vyhodit těhotnou Anežku na ulici. Udělali svatbu, Anežka porodila malou holčičku. Po svatbě Monika znovu trvala na vystěhování, protože byt patří Veronice, a i ta se chystala vdávat. Ale Anežka pořád nacházela důvody, proč zůstat: jednou nebyly byty, pak bylo dítě nemocné, anebo oblíbená hláška teď zrovna není vhodná doba. Nakonec změnila číslo a přestala otevírat dveře i před příbuznými. Dokonce, když se Moničin muž jednou zastavil na návštěvu, Božena pak přísahala, že její vnučka po jeho návštěvě přišla o chuť k mléku.

Trpělivost Moniky a jejího manžela došla a po opravdu výživné hádce celou rodinu z bytu vypakovalo. Další dva roky s nimi nepromluvili ani slovo a pořád se podivovali, jak může být Monika tak bezcitná, že vyhodí vlastní neteř i s dítětem a to ještě v době, kdy v Praze stojí nájem jak půlka staré Škodovky.

Rate article
Add a comment