Moji rodiče mě nikdy nepovažovali za své dítě, protože jsem většinu času trávil/a u babičky. A teď ani já nemohu být ani jeden den se svými vlastními vnoučaty.

Dobré zprávy

Vždycky jsem měla pocit, že se ke mně rodiče nechovali spravedlivě. Od malička jsem vlastně žila hlavně s babičkou, protože moji rodiče museli tvrdě pracovat, abychom měli z čeho žít. Dodnes si vybavuji, jak mě nechávali u babičky, když se vrhali do svých starostí a povinností. Upřímně řečeno, to byla babička, kdo mě opravdu vychoval, a jsem jí za to neuvěřitelně vděčná.

Dnes už mám vlastní děti, dvě dcery Elišku a Milenu. S manželem makáme ve dvou zaměstnáních, abychom si naspořili na vlastní byt. Začátky byly hodně náročné, těžko jsme všechno zvládali, ale rodiče nám nabídli pomoc. Vodili holky do školky, vyzvedávali je, brali je na různé akce a trávili s nimi čas.

Jednoduše řečeno, starali se o naše děti, zatímco my se snažili zajistit rodinu. Chápali naši situaci a byli připraveni nám podat pomocnou ruku. Jednoho dne ale přišla máma a řekla mi, že plánují pronajmout svůj byt a přestěhovat se na chatu na vesnici. Bylo to celkem daleko od Prahy, kde žijeme my, a to mě pořádně zarazilo. Mami, prosím, nemohli byste s tím stěhováním ještě pár měsíců počkat? Už téměř máme uspořeno na vlastní byt. Když teď odejdete, budu muset dát výpověď a letos si byt určitě nekoupíme, prosila jsem ji.

Odpověď mě šokovala. Nezůstáváme tu kvůli tobě. Chceme odejít a uděláme to. Teď už si budeš muset sama hlídat své děti. Pořád se spoléháš na ostatní. Nemusíme ti přece pomáhat, odpověděla mi máma. Byla jsem tou reakcí zaskočená, cítila jsem se dotčená, ale snažila jsem se své emoce skrýt. Nemyslela jsem si, že těch pár měsíců by pro rodiče znamenalo tolik, abych je přesvědčovala dál. Došlo mi, že už nechtějí trávit čas s našimi dětmi a já je k tomu stejně nemůžu nutit. S manželem jsme zvyklí čelit překážkám a zvládnout věci sami.

Rate article
Add a comment