Je mi 20 let. Nikdy jsem si nemyslela, že by se můj život mohl v jediném okamžiku změnit.
Můj otec zemřel… Nechci nic říkat, ale po jeho smrti jsme s matkou zůstaly samy. Vzali jsme si spoustu půjček, abychom přežili. Abych dluhy splatil, musel jsem si najít práci. Jak se však ukázalo, nebylo to tak snadné. Neměla jsem žádné pracovní zkušenosti ani úplné vzdělání. Během hledání jsem se dvakrát stal obětí bezohledných zaměstnavatelů.
Práci mi našla teta. Byla to práce uklízečky v supermarketu. Pružná pracovní doba a plat mi vyhovovaly. Tímto způsobem se mi podařilo pracovat i studovat. Svěřila jsem se s tím pouze svému příteli. Místo aby to držela v tajnosti, řekla to všem našim přátelům. Od té doby jsme spolu přestaly mluvit. Všichni moji přátelé někde pracují. Ale právě moje práce uklízečky se stala důvodem k tomu, aby si ze mě dělali legraci. Všichni na mě změnili názor.
Nepozvali mě na večírek a pak mi zakázali jít s partou do restaurace. Přece nechtějí mít v okruhu svých přátel uklízečku.
Snažila jsem se jim vysvětlit, že nebudu uklízečkou pořád, jen během studia. Později mám v plánu udělat si magisterský titul a pracovat v oboru. I když najít práci ve městě není snadné. Na venkově je snazší najít práci jako učitel.
Takto uplynul rok a já nemám s kým chodit ven. Všichni se mi vyhýbají jako bláznovi. Jsou jako malé děti. Co mám teď dělat? Moje matka nemůže sama platit tři půjčky, takže zatím nemůžu dát výpověď. Takže jsem zůstala sama: bez kamarádů, bez přítele a bez procházky…..