Moji kamarádi kupují byty na Vinohradech a utrácí celé výplaty za nové podlahy, zatímco má žena rozfofrovala všechny úspory podivným pokusem o zvětšení našeho majetku.
Zdá se, že každý má pohlednou ženu, jen já skončil s hlupačkou.
Chlubila se, kudy chodila, že po svatbě si klidně koupíme vlastní byt, protože svatební hosté nám dali tolik peněz a rodina přece pomůže, ale pravda byla nakonec úplně jiná. Její rodiče se jen posmívali, když s nápadem svatby přišla vlastní dcera, která si bere bezcenného realitního makléře ve dvaceti, bez školy. Slíbili, že něco s bytem vyřešíme, ale smáli se až do slz. Nakonec jsem musel ženu vést zpátky ke svým rodičům do paneláku na Proseku. Rodinná tragikomedie.
Můj bratr už tam bydlí s těhotnou přítelkyní, a tedy je to jak v přeplněném kupé na nádraží hlavního města. Rodiče naznačují, že by bylo hezké někde sehnat alespoň pronájem, ale já se rozhodl šetřit na hypotéku, abychom jednou měli vlastní dům. Manželka o tomto mém plánu věděla, tisíckrát opakovala, že touží po vlastním, a co nakonec udělala? Vzala všechny naše úspory a nakoupila akcie.
Na co? Aby prý naše peníze rostly.
Máma málem omdlela, když jsem jí to řekl. Srdce mi praskalo, protože cena akcií stále klesá a prodat se je nedá jen tak, musí se čekat, doufat… Jinak proděláme spoustu peněz, nebo riskujeme a čekáme na zázrak. Všichni kamarádi mají byty, manželky a rodiny, a my? My máme akcie!
Žena teď brečí, že byla napálena. Ještě i těm lidem, co ji učili investovat, zaplatila tučný poplatek v korunách. Mně v hlavě šrotuje jediné: nejspíš rozvod. Láska, která nevydrží pár let, nemá smysl, když mi před očima mizí roky dřiny a spoření v mlhavém oparu nenávratna.
Když to vidím takhle, náš sňatek byl snad špatně od začátku. Dnešní cirkus kolem akcií je jen dalším důkazem, že jsem uvízl v nikdy nekončící noční můře, protože jsem si vzal hloupou Češku, co v domě na Proseku pláče pod peřinou, kde místo nábytku stojí sny, co se rozplynou při ranní mlze na sídlišti.