Každý má doma milou ženu, jen já jsem narazil na blbku.
Sama se všude chlubila, že po svatbě v pohodě koupíme byt, protože hosté nám nacpali do obálek dost peněz a naši nám přece taky pomůžou, ale realita byla jinde. Její rodiče nám vzkázali, že když měla tak “skvělý nápad” vdát se ve dvaceti za bezcenného realiťáka bez titulu, ať si to s tím bytem nějak pořešíme sami. Ještě se tomu nahlas vysmáli, takže jsem nakonec dotáhl manželku k mým rodičům domů.
Jenže můj brácha tu už bydlí se svou těhotnou přítelkyní, takže tu není ani místečko navíc. Naši nám opatrně naznačili, že by bylo fajn, kdybychom si aspoň pronajali garsonku někde na Žižkově (no dobře, to už si přikrášluji, ale víte, co tím myslím), jenže já jsem měl plán šetřit, vzít si hypotéku a koupit si později vlastní barák. Moje žena Jana o tom samozřejmě věděla a tvrdila, jak moc by chtěla už bydlet samostatně. No a co udělala? Nakoupila za všechny naše úspory akcie!
Ptáte se proč? Prý abychom rozmnožili úspory. Skoro jsem matku viděl, jak omdlévá, když jsem jí to řekl. Mně se srdce taky obrací naruby, protože cena těch akcií samozřejmě padá, prodat je hned by znamenalo ztrátu, a čekat, jestli někdy vyrostou, to je v Čechách něco jako čekat, až v Brně otevřou moře. Tak jsme tam, kde jsme byli: všichni známí už mají rodinné byty, a já mám doma akcie a rozklepanou ženu.
Jana teď denně brečí, že byla podvedená, protože ještě zaplatila i nějakým rádoby expertům, kteří jí poradili, do čeho má investovat. Já jen tiše přemýšlím o rozvodu. Asi nemiluju dost, když při pohledu na prázdné konto a svoje ztracené úspory prostě nemůžu jen tak mávnout rukou.
Upřímně asi jsme šli do kopru už na začátku. Tahle historka jen znovu dokazuje, že mám životní smůlu, protože jsem se oženil s hloupou holkou.