Když jsem byl obyčejným zaměstnancem, který dře jako většina lidí za mizerný plat, všechny mé tety, strýcové i bratranci mě z nepochopitelných důvodů milovali, zvali mě na každou rodinnou oslavu, pomáhali mi, když jsem potřeboval pomoci.
Tahle rutina mě časem začala dusit. Rozhodl jsem se, že začnu podnikat, že si vybuduji vlastní firmu od nuly, ale na začátek jsem neměl ani korunu. Moji rodiče zemřeli, když mi bylo devatenáct tragická autonehoda na kraji Brna.
Moje teta Marie si vzala bohatého pána. Myslel jsem, že pro mě nebude problém, když ji požádám o pomoc. Mýlil jsem se.
Teta byla názoru, že podnikání je moc riskantní a že do toho své peníze rozhodně nevrazí. Víš co, já se na ni nezlobím. Kdybych byl v její kůži, asi bych udělal to samé. Bylo to její rozhodnutí, pochopil jsem to a necítil jsem zášť. Banka taky nepřipadala v úvahu úroky v Česku jsou přehnané, nemohl jsem si to dovolit. Musel jsem šetřit naprosto na všem dokonce i na jídle, v noci jsem chodil na brigády a korunu ke koruně jsem si ukládal na vlastní podnik.
Postupně se mi myšlenky v hlavě srovnaly. Už jsem přesně věděl, v čem chci podnikat, co k tomu potřebuju, kolik peněz je zapotřebí a kolik bych měl být schopen našetřit, abych to vůbec mohl rozjet. Byl jsem rozhodnutý nevzdat se, nezačínat ustupovat před žádnou překážkou. Vždyť jsem o své firmě snil už jako kluk, a teď se ke mně tahle šance konečně přibližovala. Snad jediné, co mě trápilo, byly vtípky tety Marie. Kdykoliv jsem někde přišel, spustila vesele:
Podívejme se, to je ale někdo! Podnikatel dorazil! Velká čest, že s námi sedíš za stolem, Karle!
Když jsem pak konečně dosáhl svého a otevřel v Brně svou vlastní agenturu, všechny tety a strýcové se ode mě najednou odtáhli, nejvíc právě teta Marie. Mě to ale nezlomilo. Naopak, ještě nikdy jsem nebyl tak motivovaný. Za rok a půl jsem otevřel několik dalších poboček po celém městě.
A pak mi zavolala teta Marie, že prý její syn Martin půjde na vysokou. Potřebovala by sehnat peníze a pomoct mu s bydlením. To už byla dávno rozvedená a nedařilo se jí najít slušnou práci peníze nebyly téměř žádné. Najednou si vzpomněla, že jsem existoval.
Já jí ale tehdy jednoduše odmítl. Plánoval jsem otevřít další pobočky v Praze i Ostravě, a to stálo hodně peněz Martin tedy rozhodně nebyl mou prioritou. Po tomhle odmítnutí se se mnou teta nadobro přestala bavit, i když se předtím taky neozývala…
Dneska už mám své pobočky v několika městech. Podnikání mi šlape každý den čím dál lépe a syn tety Marie pořád visí mamince na krku. Žádný z příbuzných mu nechce pomoct teta Marie mezi námi všemi natolik narušila vztahy, že teď zůstali sami.