Moje tchyně slaví narozeniny v našem bytě: napjaté vztahy, malé miminko a nečekaná oslava – proč se …

Dobré zprávy

Hele, představ si, že zítra bude mít moje tchyně narozeniny a rozhodla se, že bude slavit u nás v bytě v Praze.

Naše holčička má čtyři a půl měsíce. Nejdřív nás tchyně pozvala, ať přijdeme k nim, a domluvily jsme se, že moje mamka pohlídá malou. Jenže pak změnila názor a přišla s tím, že přijde s tchánem a naší dcerou k nám, abychom slavili spolu. Nemám teď peníze na nějakou večeři v restauraci, manžel s tím stejně nesouhlasí a oni by to taky odmítli jsou hodně skromní.

Vůbec nevím, proč se rozhodla slavit narozeniny zrovna u nás. Jestli mě chce naštvat, nebo mě shodit jako špatnou hostitelku, nebo prostě jen touží, aby byla rodina pohromadě, aby se všichni sešli u jednoho stolu Od doby, co se známe, to máme mezi sebou dost napjaté, a po narození malé se to ještě zhoršilo. Myslím si, že možná chce tu naši napjatou atmosféru nějak napravit, ale tohle podle mě není zrovna nejlepší cesta. Nikdy mě slovně neurazila, ale párkrát mě fakt ranila ta poslední zbylá trocha teplých pocitů vůči ní prostě zmizela. Protože už teď přesně vím, i když se usmívá, co si o mně myslí.

Nikdy jí nezakazuji vídat vnučku, sama o to vážně nestojí. Každý víkend se ptám manžela, jestli babička nechce přijít za malou. Je mi jedno, že by se viděla se svou vnučkou, ale sama bych ji teda nemusela často potkávat. Obě jsme vždy takové rozpačité ona asi kvůli tomu, jak se ke mně zachovala, a já z toho samého důvodu.

Ano, pocházím z trochu problémové rodiny. Táta i sestra pijí. No a co? Jsem snad kvůli tomu horší člověk? Ona nemusí nutně chápat, proč bych si o víkendu, když mi to malá dovolí, chtěla trochu přispat. Víkendy jsou pro mě vzácné nemusím vstávat v 6:30, abych manželovi dělala snídani (to mi fakt nechybí). Jednou řekne, že přijde, pak zase že ne. A pokaždé, když zaslechnu klíč ve dveřích, tak bych nejradši utekla

No a taky mi při každé příležitosti připomíná, že ten byt je její a její pravidla jsou pravidla. Já vím, je to její byt, ale teď tu bydlím já, takže mám snad taky právo chodit si tu v pyžamu a s rozcuchanými vlasy. Když někdo pronajímá byt, tak snad nevtrhne dovnitř bez zaklepání, ne? Pro mě je to jasný náznak, kdo je tady pánem.

Důvod, proč máme vztah napnutý, je hlavně ten, že se mě nikdy nesnažila poznat. I když věděla, že si mě její syn vezme, tak mi ani nezavolala, byla jsem pro ni vzduch. Když jsme šli na matriku, nechtěla tomu věřit, snad desetkrát mi telefonovala, jestli to myslíme vážně. Ani na kafe jsme spolu nikdy nezašly. A vůbec netuší, že před jejím synem jsem s nikým nechodila.

Poprvé jsme se setkali náhodou, s manželem jsme byli spolu pět měsíců a on mě chtěl představit doma. Byla fakt protivná, vůbec se nesnažila, abych se cítila vítaná. Tchána jsem viděla jednou na svatbě. Asi proto k ní necítím moc sympatií.

Nenávidím, když musím něco předstírat, i když jsem v tom vážně dobrá. Ale v jejím případě se mi ani nechce dělat, že je všechno v pohodě. Jasně, bydlíme v jejím bytě, ale upřímně, mě to moc nevzrušuje. Byt stejně odkázala synovi. Po porodu mě druhý den úplně uzemnila vyčetla mi, z jaké pocházím rodiny, a že svému synovi jen sedím za krkem. Jak to může dospělá ženská říct svojí snaše, kterou sotva zná? Co jsem jí udělala, kromě toho, že jsem si vzala jejího syna? Fakt nechápu, proč byla schopná mi po porodu říct takové věci.

Návštěvy mi nevadí, ale nemám chuť ji hostit. Víš jak musíš pomáhat ženě, ke které necítíš vůbec vřelost, lítat od malý k prostřenému stolu a čekat, až budou chtít jít domů. Ale že jsem si dala záležet a koupila jí hezký dárek, to si klidně přiznám.

Rate article
Add a comment