Vím, že ne každý mě podpoří, najdou se i odpůrci, ale přesto se chci podělit o svůj příběh.
Vše začalo, když mého syna nepřijali do školky a já musela jít do práce. Musela bych čekat minimálně další rok. Neměli jsme žádné kontakty a nemohli jsme si dovolit hlídání. S manželem jsme se velmi rozrušili a začali hledat východisko. Zůstat na rodičovské dovolené nepřipadalo v úvahu – už tak jsme žili velmi skromně.
Moje tchyně nám nabídla pomoc. Samozřejmě mě to překvapilo, protože za to ani nic nechtěla. Souhlasili jsme. Prvních pár měsíců bylo všechno v pořádku. Připravovala jsem jídlo na den, nechávala peníze a dělala vše, co jsem mohla, abych jí ulevila. Jako projev vděčnosti jsme jí k narozeninám dali velkou sumu peněz – mohla jet na dovolenou do lázní. A pak začaly problémy…
Byla jsem zvyklá vařit do zásoby, protože nemám čas stát každý den v kuchyni . Ale v jednu chvíli jsem si všimla, že nám začalo docházet jídlo. Tchyně chodila s nádobami, dávala tam jídlo a odnášela si ho domů. Obecně platí, že ať jsem vařila sebevíc, lednice byla vždycky prázdná.
– Proč si nosíte jídlo domů? – Odvážila jsem se jí tu otázku položit.
– ‘Jsi velmi dobrá kuchařka a já nemám čas vařit,’ odpověděla tchyně.
Nevadilo mi to, ale ona si vzala všechno a nic nám nenechala. Dala jsem tam dvě láhve mléka – vzala si je pro sebe. Koupila jsem kilo sýra – přišla jsem domů a byl pryč.
Co mám dělat? Už teď máme finanční problémy, nemůžeme uživit dvě rodiny. Tchyně má dobrý důchod, nejde o peníze. Manžel v tom nevidí problém a mě už nebaví pracovat jen kvůli jídlu.
Setkali jste se s podobnou situací?
