Moje tchyně dříve odmítala nám pomáhat, ale teď chce bydlet s námi

Dobré zprávy

Než jsem si vzal moji ženu, Miladu, strávil jsem tři roky prací v zahraničí ne proto, že bych miloval cizí jazyky, ale protože české výplaty mají tendenci mizet rychleji než slevy v Lidlu. Za tu dobu jsem našetřil dost peněz na byt. Sotva jsme se vzali, začali jsme hledat něco vhodného pro nás dva. Hledání trvalo déle než čekání na prázdnou tramvaj v centru Prahy, ale nakonec jsme našli: třípokojový byt přesně tam, kde to bylo ideální kousek od supermarketu a od školy, prostě sen každé české domácnosti. Samozřejmě, nevýhoda? Byt potřeboval renovaci, a cena byla vyšší než vstupné na hokejové derby Sparta vs. Slavia.

Na byt jsme měli, na rekonstrukci už méně. Ale to nás nezastavilo. Řekli jsme si, že to je ta pravá volba velké pokoje, spousta světla, dokonce i sluneční paprsky se zdály být nadšené. Když byly všechny papíry podepsané, bez váhání jsme se nastěhovali. Rekonstrukce, jak už to v Česku bývá, slibovala, že bude trvat “chvilku” což může znamenat roky. Obrátil jsem se tedy na tchýni s prosebným pohledem (a ještě prosebnějším hlasem), jestli mi nepůjčí nějaké koruny. Sliboval jsem, že až zase odjedu do zahraničí, vrátím jí to vše zpět. Ale ona mi řekla, že peníze musí mít pro svou mladší dceru, která ještě studuje na Karlově univerzitě.

Tak uběhly čtyři roky. Rukama jsme si udělali útulný domov koupili jsme nábytek, vymalovali stěny, dokonce jsem se naučil pracovat s vrtačkou (což ocení každý Čech). Po letech dřiny jsme si řekli, že potřebujeme auto. Spořili jsme tedy i na auto a pak přišla ta nejlepší zpráva: Milada byla těhotná! Radost větší než vyhrazené místo na parkování.

Nedávno začala tchyně navštěvovat náš byt každý den. Pořád něco šeptá Miladě do ucha já slyšel jen šumění, jako když rádio chytá slovenskou stanici. A ukázalo se, že její druhá dcera ji vyhodila z domova, protože si přivedla přítele, se kterým chce být. Přítel tchyně nemá rád tak dal ultimátum: buď on, nebo ona. Samozřejmě, dcera si vybrala jeho jak jinak, když láska je slepá (a občas k tomu hluchá).

Teď nemá tchyně kde bydlet. Dala všechny peníze své mladší dceři, a ta od ní chce, aby jí koupila byt protože s maminkou rozhodně bydlet nechce. Tchyně se rozhodla, že prostě bude bydlet s námi v centrálním, prostorném bytě, místo je přece dost pro každého (alespoň podle ní).

Když jsem se o tom dozvěděl, okamžitě jsem prohlásil, že to rozhodně nepřichází v úvahu.

Když jsme potřebovali peníze, tchyně odmítla. Teď chce bydlet u nás? Já jsem zásadně proti. Nedovolím to ani za tři roky ve Španělsku, ani za všechny české koruny světa. Nevím, jak přesvědčit Miladu, aby to nedovolila. Tchyně má svůj byt, ať o něj bojuje. A ať její dcera a přítel vymyslí, kde anděl strážný bude bydlet.

Rate article
Add a comment